Od jihočeských madon k Závišovu kříži. Vyšebrodský klášter ukrývá umění i příběhy Rožmberků
Gotické umění, rožmberská hrobka a jeden z nejcennějších předmětů klášterního pokladu. To všechno vás čeká při prohlídce cisterciáckého klášterem ve Vyšším Brodě na jihu Čech. Vede od galerie s jihočeskými madonami až do Rožmberské oratoře, kde je za pancéřovými dveřmi uložen Závišův kříž.
Prohlídku začneme v klášterní galerii. Je umístěna v někdejší gotické zpovědní kapli, která dostala později nezvyklou secesní úpravu. Připomínají ji například původní zdobené lampy z konce 19. století. „Je tady celá kolekce jihočeských madon,“ ukazuje převor vyšebrodského kláštera Justin Berka. Mezi vystavenými díly je také socha svatého Mikuláše z kostela v Rožmberku nad Vltavou, kterou klášter přemístil do galerie z bezpečnostních důvodů.
K nejcennějším obrazům patří Ukřižování z Vyššího Brodu. Justin Berka ho představuje jako dílo Mistra třeboňského z doby kolem roku 1380. Gotický prostor galerie tak dnes spojuje umění středověku s úpravami, které do něj přinesl konec 19. století.
Z galerie pokračujeme do míst, kam se běžně nevstupuje. Stojíme v presbytáři klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Pod jeho podlahou se nachází slavná rožmberská hrobka, místo posledního odpočinku několika generací příslušníků jednoho z nejmocnějších českých šlechtických rodů.
Právě s Rožmberky a širším rodem Vítkovců jsou dějiny vyšebrodského kláštera od jeho počátků těsně spojené. Klášter založil roku 1259 Vok I. z Rožmberka. Stal se tehdy nejen duchovním centrem, ale také rodovou nekropolí.
Závišův kříž se vzácnou relikvií
Do zdejšího příběhu vstupuje i Záviš z Falkenštejna. Mocný jihočeský šlechtic, pozdější manžel královny Kunhuty, je s Vyšším Brodem spojován především díky mimořádně cennému relikviáři, který nese jeho jméno. Podle výkladu v klášteře je navíc v kapitulní síni pohřbena jeho hlava. A právě k Závišovu kříži míříme dál.
Zvuk těžkých dveří napovídá, že je za nimi ukryto něco mimořádného. Vstup do Rožmberské oratoře chrání pancéřové dveře. Uvnitř stojí ve speciální skleněné vitríně dvouramenný zlatý kříž posázený drahokamy. Nejcennější ale není samotné zlato ani kameny. Uvnitř relikviáře je podle tradice uchovávána část dřeva z kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus.
Původ Závišova kříže není dodnes s jistotou objasněn. Jedna z hypotéz jej spojuje s uherským královským prostředím a s královnou Kunhutou. Právě od ní mohl podle této teorie Záviš drahocenný předmět získat a později ho darovat vyšebrodskému klášteru. Jisté není ani přesné datum, kdy se relikviář do kláštera dostal.
Samotná Rožmberská oratoř ale připomíná další část zdejší historie. Bývala soukromou modlitebnou šlechtického rodu. „Tady bývalo veliké okno a tady seděli Rožmberkové a byli účastni mše svaté, která probíhala dole v presbytáři kostela,“ vysvětluje Justin Berka.
Cesta, která začala mezi gotickými madonami, tak končí několik o několik desítek metrů dál u předmětu, v němž se protínají dějiny kláštera, šlechtického rodu Rožmberků i Záviše z Falkenštejna. A také u památky, kolem níž zůstává i po staletích řada nezodpovězených otázek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
