Oko za oko, zub za zub

Naposledy jsem se s tím obratem setkal v závěru nedávno vydané knížky o osudu Sudet před sedmdesáti lety. V souvislosti s poválečným odsunem Němců se v doslovu hovoří o tvrdém, možná nepřiměřeném trestu: Starozákonní zásadě "oko za oko".

Je málo spojení, která slyšíme takřka denně, a přitom jsou tak zavádějící jako právě ono "oko za oko". Dle zavedeného chápání jsou tato tři slova zkratkou pro nikdy nekončící koloběh násilí a odplat, primitivní odvetu. Nevím už, má-li Ludvík Souček "oko za oko" ve svém Slovníku oblíbených omylů, ale mýlka provázející tento obrat - princip msty přisuzovaný hebrejské Bibli - je už natolik zažitá, že jen pokus o její zpochybnění může být považován za omyl. Přesto stojí za to takový pokus podniknout.

"Oko za oko" je zásada známá již z Chamurappiho zákoníku, nejstaršího dochovaného zákoníku světa vzniklého v Babylónii před téměř 3800 lety. "Jestliže plnoprávný občan vyrazil oko plnoprávnému občanu, vyrazí mu oko," čteme zde. "Jestliže plnoprávný občan vyrazil zub plnoprávného občana, sobě rovného, vyrazí mu zub," stanoví se dále.

Hebrejská bible však není Chamurappiho zákoník, byť se od něj na první pohled místy příliš neliší: Tak v 21. kapitole 24. verši Druhé knihy Mojžíšovy čteme: "Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu." Tanach, jak zní hebrejský akronym označující židovské biblické Písmo, které křesťané nazývají Starý zákon, má ale i svůj ústní komentář Talmud neboli učení. Zatímco tradiční židovský psaný zákon určuje základní principy, kodifikovaná ústní tradice vykládá, jak je konkrétně v životě naplňovat. A zde se můžeme setkat s jednoznačným výkladem. "Oko za oko" zosobňuje princip přiměřenosti, vyjádřený v praxi odškodněním poškozeného. Nejedná se o vendetu, kterou provede ten, kdo utrpěl zranění, ale o spravedlivý trest z moci veřejné, uměřený charakteru újmy.

Talmud tuto zásadu vyjadřuje nadmíru jasně: Ztratí-li někdo vinou jiného oko, nemůže vůči pachateli postupovat stejně. Vždyť kdyby slepý někomu vyrazil oko, zůstal by snad bez trestu? A aby opravdu nebylo pochyb, jak se má spravedlivě trestat, židovský ústní zákon vypočítává i pět poškození, která je nutno vzít v potaz při úvahách o odškodnění násilného činu, třeba i vyražení oka. Zákonodárci tak mají přihlédnout k přímé škodě či újmě, bolesti, léčení, vynucené nečinnosti a z ní vyplývající ztrátě a zahanbení neboli trvalým následkům. Troufám si říct, že ani moderní trestní zákoníky neuvažují v zásadě jinak.

A proč o "oku za oko" mluvím tak zeširoka? Možná se může zdát zbytečné zacházet do podrobností kvůli jednomu špatně tradovanému obratu. Co na tom sejde, jak to před několika tisíci lety myslel Chamurappi a jak po něm Židé, zda jde o mstu anebo o ustanovení ctící oběť a nepřehlížející pachatele. Přesto - a "oko za oko" je jen příkladem - myslím, že stojí za to se stavět proti povrchnosti, zjednodušeným soudům a ignoranci, kde to jen jde. Lidská nevědomost a její rodné sestry hloupost a zaujatost jsou sice nesmrtelné, ale na nás záleží, jak hlasitě je necháme mluvit.