Osada Simře na Přerovsku padla za oběť kolektivizaci. Na místě zbyla jen kaplička

První zmínky o existenci osady Simře pocházejí z roku 1353 a historie čtyř rolnických rodin se začíná psát po třicetileté válce. Podle starousedlíků patřili zdejší pracovití sedláci po staletí k dobrým hospodářům. Půdu na Záhoří dědili z generace na generaci. Čtyři velké statky patřívaly sedákům Vaňkovi, Sehnalovi, Holubcovi a Zámorskému. Byli to zemědělci s větším množstvím hektarů. Na polích a ve stájích tak bylo vždycky dost práce. Pro rodinné příslušníky i lidi z okolí.

I když se válka dotkla také statkářů, lidem v nouzi pomoc neodmítali. Před fašisty ukrývali uprchlíky, podporovali partyzány. Po válce za to sklízeli uznání mezi odbojáři. A taky je vyznamenávali za dobré hospodářské výsledky. Psal se rok 1947.

Po nástupu komunistů nastal zlom. Rázem se z nich stali sabotéři, začala doba persekuce. Strana odstartovala akci Kulak, násilnou kolektivizaci. Rolníci byli obžalováni buď z neplnění hospodářského plánu, nebo ze sabotáže. A tomu odpovídaly výše trestů. Včetně peněžitých. Zabavení poloviny majetku, ztráty občanských práv a dalších náležitostí. Soudní procesy byly ale jen jednou částí.

Ta druhá, tedy násilné vysídlení, které následovalo, byla ještě dramatičtější. Dotkla se všech rodinných příslušníků. V jediném dni byli hospodáři ze Simře odsouzeni a jejich ženy a děti přestěhovány na Havlíčkobrodsko.

„Mně byli dva roky, moc si ten den nepamatuji. Ale starší bratr ano. Říkal mi, jak cestou ze školy viděl přijet čtyři gazíky plné jakýchsi samopalníků. Mohli jsme si vzít pytel mouky, pět slepic, brambory a pár kousků nábytku,“ vzpomíná jeden z potomků Jan Holubec. Rodina se stěhovala na Vysočinu. Jeho otce soud v ten samý den poslal na tři roky do vězení.

Podobný osud čekal i ostatní sedláky z okolí. „Jeden z nich, Vaněk, tíhu událostí neunesl a na statku se oběsil,“ dodává Holubec. „Na místo jsem se vrátil se svým strýcem a později i s otcem. Na statcích už hospodařilo družstvo. Postupně chátraly, byly rozkrádány, mizely před očima“ vzpomíná. „Ale dodnes vím, kde stával ten náš, tady to mám nakreslené“, ukazuje Jan Holubec náčrtek v sešitu.

Historické snímky osady Simře|foto: Archiv Jana Holubce

To jsou události staré 65 let. Po roce 1989 se v restitucích rodinám vrátil zlomek majetku, k hospodaření v Simřích už se ale nevrátily. Statky byly nenávratně zničené. Jen jediná stavba u silnice zůstala stát - malá kaple. Roku 1936 ji nechali postavit sami sedláci. A protože většina z nich měla jméno Antonín, zůstalo i kapličce. Před pár lety prošla obnovou. U vchodu najdete stručný popis historických událostí a pár dobových fotografií.