Osamělý beskydský vrchol Slavíč je rájem borůvkářů. A potěší také milovníky koní

Slavíč se jen s odřenýma ušima probojoval do klubu beskydských tisícovek. Zato však hned dvakrát. Má totiž jeden zalesněný vrchol s omezenými výhledy ve výšce 1 055 metrů nad mořem. Nevede k němu ovšem žádná turistická značka.

Další, o něco nižší vrchol nazvaný poeticky Nad Loryškou najdete ve výšce 1 011 metrů nad mořem. Většina turistů ho ale navštěvuje kvůli něčemu docela jinému. Nejčastějším cílem je dřevěná Kolářova chata, milá připomínka dob, kdy turistika byla opravdu turistikou, ne obchodem či výkonnostním sportem.

První útulna na Slavíči vznikla už v roce 1899. Dostala jméno po zakladateli německého turistického spolku Beskidenverein Johannu Hadaszczokovi. Takže jí nikdo neřekl jinak, než Hadašťok. Ve 20. letech 20. století si útulnu pronajal Jan Kolář. Jenže chata vyhořela, a tak se rozhodl, že postaví novou. K jejímu otevření došlo už v roce 1931 a brzy se stala jednou z nejoblíbenějších a nejnavštěvovanějších chat v Beskydech. Základy původní Hadaszczokovy útulny jsou dodnes k vidění kousek nad současnou Kolářovou chatou.

Slavíč je díky své poloze vhodný jak pro pěší turistiku, tak pro projížďky na kolech či koních. A čtyři zástupce tohoto vznešeného plemene chovají i v Kolářově chatě. Turisté se mohou pokochat pohledem na volně se pasoucí zvířata, ti zdatnější se na nich mohou projet třeba až na Javorový.

Kolářova chata je milou připomínkou dob, kdy turistika byla opravdu turistikou|foto: Romana Kubicová

Kolářova chata na Slavíči je také posledním ze zastavení Naučné stezky Wolfram. Právě sem totiž seskočili v září 1944 parašutisté z partyzánské skupiny. Na chatě se také v průběhu druhé světové války shromažďovali dobrovolníci, kteří pak bojovali v řadách československé armády proti nacistickému Německu.