Ostrava bývala městem neřesti. I Marta Gottwaldová se prý živila jako společnice
Když se řekne nejstarší řemeslo, nikdo nezůstane na pochybách, o čem je řeč. Prostituce je zkrátka stará jako lidstvo samo. I v Ostravě hledávali pánové, unavení prací v těžkém průmyslu a s výplatou v kapse potěšení v dámské náruči. Zejména ti, kteří do Ostravy přišli sami, bez rodiny.
Muži měli rozhodně z čeho vybírat. Podnikavé dívky do Ostravy přicházely za výdělkem stejně houfně jako muži za prací v rozvíjejících se dolech a továrnách. Nejvíce jich bylo z polské Haliče, ale našly se mezi nimi i služebné či hospodyňky toužící po vzrušení a extra výdělku.
Vedení města na jednu stranu prostituci tolerovalo, přeci jen muži se vybouřili a pak mohli dál spokojeně pracovat a vydělávat. Na druhou stranu ale uznali, že je třeba mít lehké děvy pod kontrolou. A tak zřídili v budově staré radnice, dnešním Ostravském muzeu na Masarykově náměstí, lékařskou ordinaci speciálně pro prostitutky.
Ženy musely být zaregistrované, měly svou kartu a dvakrát týdně docházely na pravidelné kontroly. A to jak ty, které postávaly na rozích ulic, tak ty luxusnější, pracující ve veřejných domech.
Nejznámějšími podniky byly například U Labutě či Šalerka. Ke vstupu bylo nutné znát tajné heslo. Do jednoho podniku na dnešní Stodolní ulici se pánové například dostali pouze po vyslovení věty: „Dám si čokoládovou rybičku za 30 korun.“
Ulice Pod Laubami byla historickou Stodolní
V těsném sousedství budovy staré radnice stávala proslulá ulice Pod Laubami. Dnes byste ji tam hledali marně. Ve druhé polovině 20. století byla asanována a dnes na jejím místě funguje rozsáhlé parkoviště.
V minulosti ale šlo o místo kypící životem, které lze přirovnat ke Stodolní dob minulých. Daly se tam navštívit mnohé zajímavé podniky, třeba Haberfeld, Pod nožami, U zlamane kryky, U špinave vesty a další.
Pánové, kteří preferovali soukromí, si mohli vybrat z tajného telefonního seznamu a nabízenou dívku si přivolat do ústraní. Kdo se styděl o něco méně, mohl se posadit do podniku a čekat, až se jich ujme nějaká šikovná animírka. Ta vlastně pracovala na volné noze, její úkol byl pobízet pány k větší konzumaci alkoholu a pak, byla-li příležitost, jej třeba i potěšit v zašitém kumbálu.
Jedna z animírek z ulice Pod Laubami se zvláště proslavila. Byla jí paní Martička, kterou si zde vyhlédl tehdy mladý dělník Klement Gottwald. Neexistují sice písemné doklady, pamětníci na ni ale dodnes vzpomínají.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Kdo povede Spolu v Praze a jaké trumfy může vytáhnout hnutí ANO? Sestavování kandidátek hodnotí komentátorka
-
‚Skoro všichni se tu znají.‘ Obyvatelé Spišské Staré Vsi vzpomínají na oběti útoku studenta ve škole
-
Desítky zraněných po nehodě lanovky v lyžařském středisku ve Španělsku. Lidé vypadli ze sedaček
-
Při ukázce vojenské techniky u Horního Dvořiště zemřeli dva lidé. Obrněné vozidlo se převrátilo