Paličkování jako koníček
Paličkování krajek patří mezi nejrozšířenější textilní techniky. Mnoho žen mu dává přednost i před háčkováním nebo pletením. Jedním z měst s vysokou koncentrací krajkářek jsou Klatovy – našli byste jich tam jistě přes stovku, přibližně polovina z nich se paličkování věnuje aktivně.
Při Vlastivědném muzeu doktora Hostaše v Klatovech vznikl před 11 lety Krajkářský klub, který slouží k setkávání, výměně zkušeností i výuce krajkářek. Je doloženo, že paličkování krajek se v klatovském muzeu vyučovalo už začátkem 20. století, kdy zde vždycky o prázdninách působila učitelka z nedalekého Strážova na Šumavě, jednoho z vyhlášených pošumavských krajkářských center.
Klub krajkářek při muzeu v Klatovech navštívila Soňa Vaicenbacherová, povídala si tam s Ivanou Sieberovou z etnografického pracoviště, která sama se paličkováním krajek zabývá už více než 30 let. Naši kolegyni zajímalo, co kromě šikovných rukou je při paličkování potřeba.
Ivana Sieberová ale ujistila, že paličkování je pro samouka příliš obtížná technika a je proto dobré mít vedle sebe zkušenou krajkářku – začátečník se vyvaruje zbytečných chyb a také špatných návyků, které by se potom jen těžko odbourávaly.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka