Pamětní deska básnířce, spisovatelce a autorce písní Ilse Weber

Pamětní deska na rodném domě Ilse Weber je chvályhodným, přesto opožděným uznáním citlivé umělkyni, člověku výjimečného lidství.

Rodným jménem Ilse Herlinger se narodila 11. ledna 1903 jako pátá ze šesti sourozenců v německy mluvící židovské rodině. Horlivě četla, od 13 let psala vlastní básně a příběhy, hrála na několik hudebních nástrojů. Nebylo jí ani 18 let, když pro uměnímilovné přátele založila diskusní klub. Roku 1928 pak vydala německy svou první knihu Židovské pohádky pro děti, po níž pro mladé čtenáře, rovněž německy, následovaly dvě další.

V roce 1930 se Ilse provdala za Williho Webera, ale okupace učinila rodinnému štěstí konec. Zatímco staršího syna Hanuše se Weberovým podařilo poslat do Anglie s posledním Wintonovým vlakem, sami byli i s osmiletým Tomášem, pojmenovaným po prezidentu Masarykovi, deportováni v únoru 1942 do terezínského ghetta. Ilse zde pracovala v dětské ošetřovně, ve vzpomínkách zůstala zachována její obětavost a láskyplnost. Dětem četla, zpívala, dbala na jejich stálý program.

„Pocit, že má schopnost pomáhat jiným, jí dodal tolik síly a sebevědomí, že snadno překonávala všechny strasti,“ napsal po válce její manžel, který se do vlasti vrátil jako voják Svobodovy armády.

Ilse Weber současně v Terezíně pokračovala ve vlastní tvorbě; napsala desítky básní, které přečkaly válku zazděné v kamrlíku pro zahradnické potřeby nebo se zachovaly u přeživších spoluvězňů. A uchovala se i její korespondence: dopisy od roku 1933 do září 1944, které si psala s přítelkyní Lilian ve Švédsku, příbuzným, lístky synovi Hanušovi.

„Toto jsou nejlepší věci na světě,“ napsala 3. února 1939 Lilian. „Když domov štěstím, klidem rozkvete, se sousedy, co hledí bez závisti, poklidné chvíle v bezpečném útočišti. Příjemná hudba, dětské zpívání, kdy závist se zlobou jsou vyhnány. Srdce, když nezraňuje bolest ani lež.“

V říjnu 1944 byl Ilsin manžel Willi zařazen do transportu do Osvětimi a Ilse v naději, že se zde s ním shledá, se i se synem dobrovolně přidala. Zatímco se však Willy Weberovi podařilo za dramatických okolností dočkat v Polsku svobody, Ilse i se synem v den příjezdu zahynuli v plynové komoře.

Tvorba Ilse Weber se po válce dočkala překladů do řady jazyků – kromě její vlasti. Až v roce 2009 vyšel česky výbor z její poezie, následovala korespondence a básně z Terezína a nakonec i židovské pohádky. Vskutku světoznámou se pak stala svou „Ukolébavkou“, z níž si teď část poslechneme.