Paralympionik Jiří Ježek: Nehoda mi vzala dětský sen, ale ne lásku ke sportu

„Jako malý jsem chtěl být úspěšný fotbalista. Lákalo mě na tom to, že profesionální sportovci měli za minulého režimu šanci prožít ten život barevněji,“ říká Jiří Ježek. Dětský sen mu vzala nákladní Tatra, které vběhnul pod kola a přišel při tom o nohu pod kolenem. „V ten moment se mi sesypal dětský sen, ale láska ke sportu ve mně zůstala.“

Po nehodě se musel Jiří Ježek znovu naučit chodit i běhat. Brzy se ale vrátil mezi své spolužáky i ke všem sportovním aktivitám. „Každá aktivita, kterou jsem zvládl a ve které jsem se spolužákům vyrovnal, nebo jsem leckdy byl lepší než oni, mi strašně zvedala sebevědomí,“ dodává sportovec.

„Cyklistika mi učarovala“

„Ježdění na kole jsem jako dítě miloval, ale nikdy jsem si nemyslel, že bych na něm mohl závodit,“ říká Jiří Ježek, který se o paralympijských hrách poprvé dozvěděl až po pádu komunistického režimu. „Tehdy jsem zjistil, že i s hendikepem můžu soutěžit na nejvyšší úrovni. Vyhledal jsem si proto československé sportovce a dostal jsem kontakt na cyklistu Josefa Lachmana, který mě během jednoho odpoledne pro cyklistiku totálně zbláznil,“ vzpomíná.

Se sportem začal Jiří Ježek ve svých dvaceti letech, na poměry v profesionálním sportu tak poměrně pozdě. Neodradila ho ani fyzická náročnost cyklistiky. „Láska k cyklistice je právě v té dřině. Člověk začne doslova milovat dřinu a bolest, normálnímu člověku se to ale špatně vysvětluje,“ směje se.

O sportu na televizních obrazovkách

Tři roky po ukončení cyklistické kariéry dostal Jiří Ježek nabídku na televizní moderování sportu. „Poprvé jsem nabídku odmítl, pak jsem si to ale rozmyslel a dnes jsem za to rád,“ přiznává, „jako moderátor se ale ještě necítím.“

Jakou vychytávku má Jiří Ježek pro krkolomná cizí jména, se kterými si musí jako sportovní moderátor poradit? A co je předmětem sportovní diplomacie, kterou vystudoval? Uslyšíte v audio záznamu pořadu.