Pardubice se pyšní Machoňovou pasáží. Připomíná eleganci první republiky

Machoňova pasáž je dům z let 1923 – 1925. Navrhl ho známý architekt Ladislav Machoň. Stojí na nejznámější pardubické ulici, Třídě Míru, kterou pasáž propojuje se čtvrtí Karlovina. V roce 2013 se dokončila zásadní rekonstrukce domu, díky níž získala pasáž zpátky svoji historickou tvář.

Příběh Machoňovy pasáže

Místo, kde stojí Machoňova pasáž, má velmi bohaté dějiny. V 16. století tu měla svojí modlitebnu Jednota bratrská, o sto let později na stejném místě fungovala kovárna. Pozemek a po požárech také několikrát obnovovaný dům často měnil majitele. V roce 1917 ho zakoupili stavitelé Antonín Kratochvíl a František Veselý. Svůj záměr výstavby městského domu s dvěma obchody do ulice ale záhy změnili. Více prostoru pro obchody a živnostníky by znamenalo více peněz. A tak pověřili architekta Ladislava Machoně, aby jim vytvořil návrh domu s velkou pasáží po vzoru velkoměst. Architekt v pasáži vyprojektoval 28 obchodů, suterénní restauraci a na 30 soukromých bytů.

Zastřešená obchodní zóna

Moderní pasáž nabídla lidem z Pardubic celou řadu nových, na místní poměry elegantních obchodů jako lahůdky nebo stylové kadeřnictví. Pasáž je dlouhá něco málo přes sto metrů a je zaklenuta valenou prosklenou klenbou, aby navozovala atmosféru kryté obchodní zóny. Čela klenby zdobily nástěnné malby českého malíře a grafika Alexandra Vladimíra Hrsky. Malba na jedné z lunet pasáže je dnes obnovená. Druhou, kde malíř využil aviatické téma, v současnosti zaplňuje historická černobílá fotografie.

Pohled do Machoňovy pasáže ze zadní strany domu, v pozadí luneta s malbou A. V. Hrsky|foto: Tereza Brázdová

V roce 1958 byla Machoňova pasáž prohlášena za kulturní památku. Původní tříramenná svítidla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let nahradily zářivky. Shodou okolností se v roce 1989 ve sklepě domu našlo okolo 20 kusů původních svítidel z dvacátých let. Záhy se ale tehdejšímu Bytovému družstvu opět ztratily.

Na Třídu míru shlíží rybář i truhlář

K dominantám výzdoby čelní fasády pětipodlažního domu patří čtveřice plastik od sochaře Karla Dvořáka. Postavy rybáře, textiláka, truhláře a barviče stojí na robustních konzolách mezi pěticí balkonů. Každé vyšší podlaží navíc lemuje zvláštní keramická obruba z dílny sochaře Karla Pokorného. Nejvýraznější prvek horní části domu představuje výrazně předsunutá římsa typická pro Machoňovy další realizace z 20. let minulého století. Tehdy vymýšlel vlastní variantu moderního klasicismu v architektuře.

V rozmezí dvacátých a třicátých let 20. století navrhl Ladislav Machoň pro Pardubice pět veřejných budov. Machoňova pasáž nebyla jako jediná sídlem státní instituce, ať už oblastního nebo nadregionálního významu. Patří k budovám, kterými se Pardubice mohou skutečně pyšnit.