Parní vodárna na střekovském nádraží v Ústí je dodnes funkční, mašinám už ale neslouží

28. březen 2014
Česko – země neznámá

Kouzlo parních lokomotiv funguje dodnes, i když století páry už je dávno pryč. Pamětníci se přímo rozněžní při pohledu na některou z těch železných krasavic - "Papouška", "Štokra", "Mikádo", "Šlechtičnu" nebo "Albatrose"... Ale aby tyhle mašiny mohly jezdit, potřebovaly i zázemí – tedy zásobování uhlím a vodou, ze které si vařily potřebnou páru pro pohon stroje.

U nádraží v Ústí nad Labem-Střekově se taková železniční parní vodárna zachovala - jako jediná v zemi. Sloužila 100 a jeden rok - od roku 1874 do roku 1975. Díky několika nadšencům ji můžete vidět v provozu dodnes.

Zdejší vrchní strojník Zdeněk Dundr vám všechno o vodárně vyloží. Profesí je topenář, ale srdce má na železnici, a spočítat hodiny, které věnuje své zálibě, je nad lidské síly. Střekovská železniční vodárna měla štěstí, o její záchranu v poslední chvíli milovníci staré železnice zabojovali. Díky nim byla prohlášena kulturní památkou a dnes můžete vidět, jak její provoz vlastně vypadal.

Parní kotel i parní stroj se blýskají jako nové, Zdeněk Dundr vám je uvede i do chodu, a když budete obzvláště hodní, můžete si to zkusit i sami, zážitek je to skutečně nevšední. A stejně nevšední je i vyprávění o shánění původních součástek - něco se našlo v Národním technickém muzeu, něco přidali členové Zubrnické museální železnice, něco obětovali soukromí sběratelé a řemeslníci.

Železniční vodárna - parní kotel

Železniční vodárny byly dřív na tratích každých 40 kilometrů

Základ železniční vodárny je opravdu původní - kotel vídeňské firmy Josef Pauker a syn i parní stroj. Kotel (2,8 metrů vysoký s průměrem 1,1 metru, kotelní přetlak 8 atmosfér, hodinový výkon 120 kilo páry) je postavený na výšku. Topilo se v něm uhlím a plameny vcházely do soustavy 61 trubek - žárnic, kolem kterých byla voda. Vznikající pára se vedla do parního stroje a ten rozhýbal čerpadlo v 28 metrů hluboké studni. Ta má dno až pod úrovní řeky Labe.

Čerpadlo vodu vytáhlo do dvou obrovských nádrží, které tvoří strop vodárny, a odtud už se voda rozváděla ke stojanům, vodním jeřábům, kde posádky parních lokomotiv tzv. "zbrojily". Načerpaly vodu do tendru, odkud ji pak injektory dopravovaly do parního kotle lokomotivy, kde se z ní vyráběla pára pro pohon stroje.

Střekovská vodárna sloužila od roku 1874 do roku 1975, jí podobných zařízení bylo na území monarchie a později Československa velká spousta - na tratích bývaly vodárny v rozestupu přibližně 40 kilometrů. Ovšem do dneška se s původním vybavením dochovala jen jedna - dnes kulturní památka v Ústí nad Labem-Střekově.

Železniční vodárna - budova

Vidět na vlastní oči, jak parní stroj funguje, to je nad všechny hodiny fyziky a navíc je tu k vidění i původní technologie. Od dubna můžete parní vodárnu navštívit každou první sobotu v měsíci a pak také, když vyjedou motoráky Zubrnické museální železnice, což bývá při akcích v nedalekém skansenu Zubrnice.

Více informací najdete na webu www.zmz.cz nebo si můžete domluvit individuální prohlídku na telefonu 728 484 270 nebo 775 130 479.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.