Pavel Šporcl: K typickému šátku jsem při hraní rocku oblékl i ponožky a tričko s lebkou

„Hrát rock je úplně něco jiného než klasiku. Hodně skáču, pohybuju se po pódiu a je to fyzicky náročné,“ přiznává houslový virtuóz. Zároveň otevřeně říká, že tanec není jeho silná stránka. Housle ale na rozdíl od některých rockových hvězd rozbíjet nehodlá. „I v symfonických orchestrech se někdy stalo, že někdo po padesáti letech hraní už toho měl dost a housle rozbil,“ směje se. „Takový ale být nechci.“

Rock vzal na milost díky Petru Jandovi

Klasická hudba pro něj zůstává největší láskou. Zároveň ale vždy hledal nové cesty. Vedle klasiky hraje dlouhodobě i s romskou kapelou a teď přidal rock — žánr, který prý dřív vlastně ani moc neposlouchal. Změnil to až kontakt s Petrem Jandou z kapely Olympic. „Je to rocker, ale srdcem klasikář. Hrál na housle a vždycky jsme skončili u debat o klasické hudbě. Díky němu jsem pochopil, že dobrý rocker musí hlavně ovládat řemeslo.“

První impuls ke hraní rocku přišel na Hudebním festivalu Znojmo. „Řekli mi, že bychom měli připravit koncert pro masy. Navrhoval jsem jazz, který mám rád, ale ten úplně masový není. Tak jsme ho začali prokládat rockovými melodiemi,“ vzpomíná Šporcl. Na první koncert dorazilo asi dvanáct set lidí — a bylo jasno, že vzniká nová etapa jeho kariéry. Album s rockovými úpravami pak vzniklo během několika měsíců.

Alex Mynářová a Pavel Šporcl|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Šátek je zpátky. A přibyly lebky

Svůj typický šátek přitom kdysi vědomě odložil. „Říkal jsem si, že nechci být v padesáti zastydlý puberťák,“ usmívá se. Publikum se po něm ale ptalo dál.  A s příchodem rockového projektu proto přišlo i rozhodnutí vrátit šátek na scénu.

„Doplnil jsem ho ponožkami, tričky i trenýrkami s lebkami, aby ze mě byl správný rocker,“ říká s nadsázkou. Příprava na koncert je podle něj vlastně malý rituál.

Ani v rockovější podobě ale neopouští klasiku. Na koncertech Rebel s modrými houslemi proto vedle rockových skladeb zaznívá třeba i Paganini. Publikum si na novou podobu zvykalo postupně. „Na prvních koncertech se stávalo, že lidé z prvních řad odcházeli. Ne proto, že by se jim to nelíbilo, ale bylo to na ně prostě moc hlasité,“ vzpomíná. Dnes už prý posluchači dobře vědí, na co jdou.

Už Pavel Šporcl ví, co zahraje na několikadenním festivalu ve švýcarském Montreux na počest Freddieho Mercuryho a jak upraví slavné skladby skupiny Queen? Na jakých dalších projektech teď pracuje? A co s sebou vždy vozí v pouzdře s houslemi? Poslechněte si celý rozhovor v pořadu Alex a host.