Petr Janda a Pavel Sedláček: Stále koncertujeme a díváme se dopředu

10. červen 2022
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petr Janda a Pavel Sedláček

Do Slavných dvojic zavítali dva rockeři a kamarádi. Frontman kapely Olympic Petr Janda a průkopník rokenrolu u nás Pavel Sedláček se poznali už na konci 50. let, kdy se scházela parta lidí nadšených pro rokenrol. Tehdy se vytvořilo hudební podhoubí a v 60. letech začaly vznikat kapely. „Pamatuji si, jak mě Karel Svoboda přemlouval, ať nehraju rokenrol, a pak ho sám hrál s Mefistem,“ vzpomíná Pavel.

V 70. a 80. letech se moc neviděli. „Až když jsme měli nové manželky a děti, tak nás to zase sblížilo,“ líčí Petr. Jejich cesty se tenkrát sice rozdělily, přáteli ale zůstali. „Poměrně intenzivně jsem se zajímal, kam bude Olympic směřovat a celkem brzo jsem usoudil, že se Petr dal na správnou cestu. Nehledě na to, že jsem měl partnerky, které byly fanynky Olympicu, takže jsem ho musel sledovat,“ směje se Pavel a vysvětluje pokles své popularity: „Já zůstával u angličtiny jako autentický rokenrolový zpěvák, a to se u nás nenosilo.“

Petr Janda začal točit desky a vymýšlel nové projekty. „Pavel zůstal na tzv. druhém břehu a nijak se nevyvíjel. A mě rokenrol v jeden čas přestal bavit. Výsledkem je tolik desek, že už je nemám kam dávat, mám je doma už jen z nostalgie. Dneska si všechno najdu na netu,“ čílí se s nadsázkou Petr.

Nebilancujeme, žijeme

Oba bujaře oslavili 80. narozeniny. Co si dávají lidé, kteří mají v podstatě všechno? „Já si vždycky nad dárkem lámu hlavu, a nakonec to nechám na mojí partnerce,“ říká Pavel Sedláček. „Já jsem všem říkal, že chci jen podložku pod myš, tak jsem jich dostal 12. U Pavla jsem si hlavu nelámal, protože on to neslavil. A když udělal koncert, tak jsem byl dárkem já,“ usmívá se frontman Olympicu, který zanedlouho se svou kapelou oslaví 60 let na hudební scéně.

S tak úctyhodným věkem se nabízí otázka, zda bilancují. „Občas se zastavím, zvlášť když někdo řekne, že mě pozdravuje někdo, koho jsem neviděl mnoho let. Nebo jaký by to bylo, kdybych zůstal ve Francii, kam jsme tehdy jezdili hrát. Ale jinak přemýšlím do budoucna,“ říká Petr, který už má zase plno plánů. „Já se taky radši koukám dopředu,“ připojuje se Pavel Sedláček, který se svou skupinou Cadillac také stále koncertuje. „Vidíte, u nás vlastně ještě nikdo neumřel. A to hrajeme už od roku 1985.“

Současnou hudbu vnímají každý jinak

Petr Janda se zase těší na festivaly. „Já jsem bytostí muzikant, když nehraju, chřadnu. Takže v covidu jsem byl vyřízenej. Hrál jsem si doma, ale kapelu nenahradíte. A pak jsem se bál, že už to nenakopnu. První dva koncerty byly těžký, ale teď už jsem z toho venku a hlasivky vydržely.“

Pořád sleduje trendy, může za to i velký věkový rozptyl jeho čtyř dcer. „Vždycky jsem se orientoval, co poslouchaj. Mainstream v rádiu je mi protivnej, ale nijak proti tomu nebrojím. Neskládám písničky pro rádio, dělám to pro kapelu a pro sebe. Poslední album Kaťata miluju. Udělali jsme desku nekompromisní, tvrdou, s odvážným obalem. A získali jsme mnoho fanoušků.“ Pavel přitakává: „Když vidím, jak ty tisíce lidí zpívají jeho písničky, tak si myslím, že rádia se spíš přizpůsobují jemu.“ Pavel sám sebe považuje za staromilce. „Já zůstal trčet někde v 70. letech, kdy jsem měl rád muziku, která byla tehdy nová.“

Petr Janda, Alex Mynářová a Pavel Sedláček

Mají doma raději klid, nebo si s chutí pustí i nějakou jinou muziku? Šedesátiny Olympicu budou pojaté jako turné, budou zase zvát bývalé členy? Za co byl Pavel Sedláček ve vězení? Poslechněte si v pořadu Slavné dvojice.

autoři: Alexandra Mynářová , djo
Spustit audio

Související