Plavené kmeny zachycovala běžně dřevěná říční stavidla. V Plavu mají rechle železné

„Rechle jsou stavidla používaná k zachycení plaveného dříví při voroplavbě,“ vysvětlila starostka obce Plav Oldřiška Ribolová. Dřevo se v této oblasti plavilo z buquoyských lesů u Nových Hradů do Českých Budějovic. Železné rechle na Malši postavil tehdy hraběcí inženýr Augustin Procházka za 30 000 zlatých.

Rechle v Plavu, přesněji řečeno zdrž na plavení dřeva, byly v roce 2007 prohlášeny za kulturní technickou památku a byly zapsány do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky jako jediná stavba svého druhu v jižních Čechách.

„Téměř autenticky dochované rechle představují jeden z dalších pramenů pro dokumentaci tohoto druhu vodohospodářských děl s přímou návazností na podnikatelské aktivity šlechty, v tomto případě Buquoyů,“ uvádí se v dokumentaci Národního památkového ústavu.

Stavbu platili Buquoyové v souvislosti s regulačními pracemi na řece Malši v roce 1895 až 1896. Rodu Buqoyů patřily rozsáhlé lesy v Novohradských horách. Tam rostlo dřevo místy několik set let staré a na trhu velmi žádané. Jediným problémem bylo dostat dřevo z hor dolů a pak ke konkrétním zákazníkům.

Železné rechle u obce Plav na Českobudějovicku|foto: Zdeněk Zajíček

Nakonec se ukázalo, že nejjednodušší cestou, byť ne nejlevnější, bude splavení dřeva po říčce Černé, poté po Malši až do Vltavy. „Plavilo se polenové dříví, které se v Hamburku používalo pro stavbu palub námořních lodí, dále dřevo bukové, které sloužilo jako dřevo topné a pak i dřevo dlouhé, přesněji řečeno vory,“ dodává publicista a historik Pavel Mörtl. Podle něj byly říčky Černá a Pohorský potok jedinými horskými bystřinami, kde se toto dlouhé dřevo plavilo.