Po židech zbyla v Dřevíkově Židovská ulička a působivý lesní hřbitov

Židé přišli do Dřevíkova na začátku 18. století. Neměli dobré podmínky pro hospodaření a většinou je živil podomní prodej. Uprostřed vesnice si stavěli roubené chalupy a bylo běžné, že pod jednou střechou žilo více rodin, často i s rodinami katolickými.

V polovině 19. století už tvořili židé třetinu místních obyvatel, postavili si ve vsi synagogu, lázně a také vlastní školu. Vše v jedné ulici, které se do dnešních dnů říká Židovská. Kus za vesnicí založili i hřbitov.

Hřbitov je dnes z větší části zrestaurován. A má jednu zajímavost. Polovina náhrobků je otočená k východu a druhá polovina k západu. Může za to postupné rozšiřování hřbitova a přesun vstupní brány na opačnou stranu.

Většinu náhrobků lze po opravě dobře přečíst. Ve vstupní bráně, bývalé márnici, visí i překlady některých nápisů. Donedávna se na hřbitově nacházela i jedna rarita - dřevěný náhrobek, který je ovšem v současné době z bezpečnostních důvodů uschován v hlineckém muzeu.

Velký požár změnil Dřevíkov k nepoznání

Dřevíkov postihl velký požár. Syn vlivné rodiny Bergmannových z neznámých důvodů zapálil hospodu, kterou vlastnil jeho otec. Hospoda shořela a spolu s ní i většina domů Židovské ulice. Zachovala se jen synagoga, škola a jeden roubený dům.

Současná vstupní brána bývala dříve márnicí a byl zde uschován pohřební vůz|foto: Šárka Kuchtová

Židé poté postavili centrum Dřevíkova znovu, ale už po městském způsobu. Nové budovy byly zděné, patrové a vzájemně propojené. I dnes je tato městská zástavba na první pohled patrná a ostře kontrastuje s malebnou roubenkou, která se jako jediná zachovala z doby před velkým požárem.

Židé byli schopní obchodníci a v kraji brzy rozběhli novou výnosnou živnost. Využili tradice výroby vlasových sítěk ze skutečných vlasů, takzvané necování, které se v kraji předávalo po generace. Začali skupovat vlasy ze širokého okolí, vyráběli z nich síťky a ty potom prodávali. Živnost to byla úspěšná, časem vyváželi zboží do celé Evropy a dokonce i Ameriky. Jejich zákaznicí byla i anglická královna, pro kterou vytvořili speciální model Butterfly.

Pak přišla ale druhá světová válka a nacistická genocida. Koncentrační tábor přežila jediná dívenka pocházející z velké rodiny původně dřevíkovských Židů. Dnes už i její jméno je možné přečíst na jednom z náhrobků lesního židovského hřbitova.