Pohledem na Prahu se z chudinských kolonií v Libni kochal i Bohumil Hrabal

Tam mezi stromy se ukrývá bývalá nouzová kolonie Na Kotlasce
Tam mezi stromy se ukrývá bývalá nouzová kolonie Na Kotlasce
V Praze - Libni na vrchu Hájek stojí bývalé nouzové kolonie. Na severním úbočí kolonie Na Hájku a na jižním Na Kotlasce. Stavět se tu začalo v roce 1938. Některé domky mají dodnes nouzová čísla. Výhledy na Prahu jsou z Hájku vyhlášené. Pohledem na centrum města se rád chodíval kochat i spisovatel Bohumil Hrabal.

Pražská lokalita s malými domečky nemá klasické silnice ani chodníky. Prochází se po cestách, cestičkách a pěšinách. Domky se tu tehdy stavěly bez povolení. Stavebníci materiál do strmého kopce dopravovali, jak se dalo, nejčastěji vlastníma rukama nebo na zádech. Černé stavby vznikaly z cihel ze zbouraných staveb, z písku a cementu. Stavělo se většinou v noci, aby strážníci o ničem nevěděli.

„Když byl domek kompletně hotový, přišel strážník a dal pokutu za černou stavbu. Tím bylo formalitám učiněno za dost. Peněžní částka kompenzovala stavební povolení od úřadu. Vždy také záleželo na tom, v jakých lokalitách, na jakých pozemcích nouzové kolonie vznikaly a komu patřily,“ píše Petr Ryska na portálu Praha Neznámá.

V 50. letech minulého století se Praha rozhodla nouzové kolonie zlikvidovat. Město přestalo vydávat dodatečná stavební povolení, která načerno postavené domky legalizovala. I přesto si v té době obyvatelé svépomocí zavedli vodovod. Kolonie Hájek a některé domky na Kotlasce získaly i kanalizaci.

Kolonie na Hájku žije dál

V 80. letech se několik staveb zbouralo, ustoupily holešovické železniční přeložce. Jak to jde, se přišli podívat i tehdejší vládní činitelé. Rozhodli, že pozůstatek minulé doby musí kompletně zmizet. Zkoušeli to po dobrém a několik lidí opravdu přesvědčili, aby své domky zbourali. Dostali za to byt, peníze a pozemek jim zůstal. Většina obyvatel ale zůstávala, a tak se rozhodlo, že odejít musí všichni. Pak přišel listopad 1989, původní nařízení se kamsi vytratilo a kolonie stojí dál. A lidé tu žijí. Starší generaci vystřídali mladí.

Zeď Bohumila Hrabala v Libni u stanice metra Palmovka

Na Hájek se dokonce pořádají komentované vycházky. Výhledy na Prahu jsou odsud opravdu krásné. Chodíval sem za nimi i Bohumil Hrabal, který dlouhá léta v Libni žil. Pokud sem přijedete metrem a vystoupíte na stanici Palmovka, přesvědčíte se na vlastní oči. Stojí zde totiž zeď věnovaná jeho památce. Právě v těchto místech, v ulici Na Hrázi, kdysi stával Hrabalův dům, jenž se před lety zboural při stavbě metra.

Motivy na zdi připomínají autorův život, dílo i filozofii. Najdete tu úryvky z Hrabalových děl, portréty koček, které tolik miloval, jakousi knihovnu s jeho oblíbenými autory i psací stroj Perkeo, na němž Hrabal napsal většinu svých nezapomenutelných děl.

Z vrchu Hájek je na Prahu dobře vidět

Část zdi patří samotnému Hrabalovi, jehož siluetu chodci míjejí. Pozorný divák objeví i odkazy na Hrabalovy oblíbené značky piva a hospody, mezi nimiž vedl podnik U Zlatého tygra. Zeď je tu od roku 1999. Autorkou je akademická malířka Tatiana Svatošová. Nedaleko objevíte i základní kámen Centra Bohumila Hrabala z roku 2004. Zatím zůstalo jen u něj.