Pokladnice barokního umění. Liběšice na Litoměřicku zdobí bohatý soubor soch

Skvostných soch mají v Liběšicích skoro jak na pražském Karlově mostě, údajně jen o tři méně. Kromě nich je navíc možné v obci obdivovat – bohužel jen pohledem přes zeď nebo bránu – zámeckou budovu a na zdejším hřbitově kapli pravděpodobně z dílny Giulia Broggia, stavitele italského původu, který stejně jako jeho syn Octavio obdařil Litoměřicko mimořádnými barokními stavbami.

Obec Liběšice je v historických pramenech doložena už v zakládací listině Kapituly litoměřické z roku 1057. O zhruba 200 let později daroval Václav II. Liběšice kladrubskému klášteru a v jeho držení byla obec půl století, pak se začali střídat světští majitelé.

Největšího rozkvětu se panství dočkalo po roce 1621, kdy ho Ferdinand II. jako konfiskát daroval pražské jezuitské koleji u sv. Klimenta. Rekatolizace probíhala dramaticky, ještě v roce 1625 zabili sedláci ze sousední vsi Vědlice jezuitského hejtmana, protože byl příliš horlivý a nutil je přijmout katolictví. Přesto už roku 1650 bylo panství kompletně katolické.

Malá obec Liběšice na Litoměřicku je pokladnicí barokního sochařského umění|foto: Stanislava Brádlová

Mor přinesl obci nádhernou kapli

Liběšičtí jezuité byli zdatnými hospodáři. Své panství stále rozšiřovali přikupováním dalších částí a nakonec spravovali na tehdejší poměry obrovský region. Liběšice sloužily jako hospodářské zázemí Klementina, jezuitské koleje sv. Klimenta v Praze, a jako letní sídlo členů koleje. Ve své době tam pobýval i Bohuslav Balbín.

Čtěte také

I na Litoměřicko ale dolehla nespokojenost sedláků s robotní povinností a v roce 1680 došlo k povstání. Bylo tvrdě potlačeno a tři hlavní vůdci popraveni. A aby neštěstí nebylo málo, vypukl mor, před kterým zde studenti a profesoři z Klementina hledali útočiště. Na místě hrobů prvních obětí morové epidemie nechali později jezuité zbudovat nádherně vyzdobenou hřbitovní kapli sv. Františka Xaverského. Podle všech známek jde o dílo Giulia Broggia.

Zámek a soubor soch

Tvrz je v Liběšicích doložena k roku 1405, ale už v 16. století zanikla. Její zbytky se objevily v 19. století při stavbě domů. První zámek založil po roce 1520 Karel Dubanský z Duban. V polovině 18. století byl neudržovaný zámek zbořen, ale na jeho jižní straně se začal budovat zámek nový - jezuitská rezidence.

Barokní sochy můžete obdivovat kdykoli, zámek bohužel jen přes zeď nebo skrz bránu|foto: Stanislava Brádlová

Autorem návrhu byl Kilián Ignác Dientzenhofer, představitel vrcholného baroka. Do jeho koncepce zapadá i bohatý soubor soch, umístěných na zámecké zdi, na zdi kostela Nanebevzetí Panny Marie a naproti zámku, podél dnes rušné silnice.

Po druhé světové válce zámek sloužil jako domov pro řecké a korejské děti, později jako domov důchodců a naposledy jako ústav pro mentálně postižené. Ten byl prosinci 2015 zrušen. Zámek není dnes pro veřejnost přístupný.

Do Liběšic se dobře dostanete autem i veřejnou dopravou. Barokní sochy můžete obdivovat kdykoli, zámek bohužel jen přes zeď nebo skrz bránu. Hřbitovní kaple je zvenčí opravená, na unikátním interiéru se bude pracovat. A pokud se chcete podívat, jak se v Liběšicích žilo v průběhu minulých sto let, vyberte si k výletu dny, kdy je otevřený zdejší Obecní úřad. Na jeho upravené půdě i v přízemí najdete místní muzeum.