Pomník padlých vojáků objevili ve Staré Červené Vodě zahrabaný na hřbitově

Spolu s kostelem a sloupem Nejsvětější Trojice tvoří pomník panorama centra Staré Červené Vody
Spolu s kostelem a sloupem Nejsvětější Trojice tvoří pomník panorama centra Staré Červené Vody

Pomníky padlých hrdinů z první světové války jsou nedílnou součástí mnoha měst, vesnic i vesniček po celé republice. Pozoruhodné je, že zatímco někde je úzkostlivě opečovávala celá obec, jinde byly nemilosrdně ničeny. To byl i případ Jesenicka, kde novým přistěhovalcům připadaly pomníky připomínající původní německé obyvatele nepatřičné, a tak byly likvidovány. Málem se to stalo i unikátnímu sousoší ve Staré Červené Vodě.

Tato obec na Jesenicku byla původně téměř výhradně německou vsí. Poprvé je v dějinách zmíněna v roce 1291. Do počátku dvacátého století se rozrostla na poměrně velkou aglomeraci s téměř dvěma tisícovkami obyvatel. Ti se živili zejména zemědělstvím. Byla zde ale i část obyvatel, kteří pracovali v kamenolomech či při těžbě kaolínu. Právě z jejich řad bylo nejvíc mužů povoláno při mobilizaci, aby bojovali za císaře pána.

Válka měla kruté následky. Čtyřicítka usedlíků z obce, vesměs mužů v plné síle, se z války nikdy nevrátila. To byla rána, kterou se rozhodli místní obyvatelé alespoň částečně zacelit výstavbou monumentálního pomníku, který měl jejich oběť za vlast, která v té době již neexistovala, připomínat.

Pro zhotovení pomníku si vybrali autora více než povolaného. Sochaře a pedagoga Josefa Obetha, který byl jedním z nejschopnějších umělců Jesenicka. Měl v té době už za sebou mnoho realizací nejen v českém, ale i v německém Slezsku a na Moravě.

Anděl smrti odvádějící vojáka do říše duší je dílem Josefa Obetha

Kromě jiného se Josef Obeth do jisté míry specializoval právě na pomníky padlých. Za svůj život jich vytvořil celkem jednatřicet. Do roku 1929, kdy byla stavba pomníku ve Staré Červené Vodě zahájena, získal tedy v tomto oboru nemalé zkušenosti.

Noví přistěhovalci se chtěli pomníku zbavit

Pro podobu místního pomníku bylo důležité umístění při zdi zdejšího hřbitova. Josef Obeth toho využil a navrhl pomník v podobě dvou desek, kde jsou na jedné straně jména padlých a na druhé straně jména nezvěstných obyvatel vesnice. Pod těmito deskami jsou umístěni andělé blaženosti. Naopak mezi deskami se tyčí až nad hranu hřbitovní zdi socha anděla smrti, který vede vojáka do říše mrtvých. Pomník je ze dvou místních materiálů, ze slezské žuly a supíkovického mramoru.

Osudy pomníku byly pak pohnuté stejně, jako osudy celého pohraničí. Po II. světové válce byla většina zdejších starousedlíků odsunuta do německých zemí. Mezi nimi i tvůrce památníku Josef Obeth.

Celá tato část pomníku byla po II. sv. válce zakryta zdí

Noví osídlenci neměli pro pomníky původních hrdinů pochopení. Zatímco na jiných místech Jesenicka byly nemilosrdně zničeny, ve Staré Červené Vodě byl „jen“ svalen na zem a zahrabán na hřbitově. Zbytek pomníku byl zakryt. A pak se na něj v podstatě zapomnělo.

Až v devadesátých letech se při opravách kostela náhodou podařilo schovaný pomník objevit. Podle pamětníků byly nalezeny i sochy zahrabané za hřbitovní zdí a pomník mohl být opraven. Dnes tvoří spolu s kostelem jednu z největších pamětihodností Staré Červené Vody.