Poslední Goetheho láska Ulrika von Loewetzov nebyla jen krásnou dívenkou

Ulrika se do Třebívlic na Litoměřicku dostala roku 1824, když se její matka potřetí vdala, a to za hraběte Klebelsberga, ministra financí Metternichovy vlády a majitele třebívlického panství. Ulrika tam žila až do své smrti v roce 1899. Dožila se 95 let.

Ulrika byla na svou dobu mimořádně vzdělaná a moderní. Hovořila několika jazyky, hrála na několik hudebních nástrojů, zajímala se o mineralogii i botaniku, jak dosvědčují zachované sbírky. Dochovaná kresba pruského císaře Fridricha na koni ukazuje dokonce i určitý talent výtvarný, který uplatnila také při vyšívání.

V Třebívlicích založila školu pro dívky a sama se sestrou v ní i vyučovala, po otčímově smrti pak pokračovala v jeho ušlechtilém díle – podpoře Národního muzea. Zachoval se také dokument, který ji uvádí jako zakladatelku prvního azylového domu v Praze. Byla protestantka, ale velmi tolerantní, chodila i na katolické bohoslužby a za její vlády byla v Třebívlicích dokonce vybudovaná židovská synagoga.

Busta J. W. Goethe v muzeu|foto: Stanislava Brádlová

Láska ke staršímu básníkovi Ulriku poznamenala

Ulrika se s německým spisovatelem Johannem Wolfgangem Goethem setkala už jako batole v lázních v Teplicích. Znovu se spolu sešli o mnoho let později při pobytu v Mariánských Lázních roku 1821 – 72letý klasik se do dívky zamiloval. Ulrika jej však odmítla. Goethe svou bolest z odmítnutí vyjádřil v básni Mariánskolázeňské elegie a do Čech už víckrát nepřijel.

Ulrika sama se nikdy neprovdala, což bylo pro pozdější badatele dokladem, že ji vztah s Goethem hluboce poznamenal. Ostatně Ulrika se i v dopisech vyznává z obdivu k tomuto géniovi.

Po smrti sestry se starala o její syny, kteří pak zdědili rodinný majetek. Třebívlické panství bylo však záhy prodáno městu Mostu, a to je i vysvětlení, proč i v mosteckém Oblastním muzeu najdete expozici věnovanou Ulrice. Mají tam dokonce originální granátové šperky, které zdědila po matce.

Harmonium|foto: Stanislava Brádlová

Třebívlická expozice nabízí vedle výstavy soudobých granátových šperků především mnoho předmětů denní potřeby, které Ulrika používala – od kartáčku na zuby přes střevíčky, slunečník, nádobí, hůlku až k sešitku účtů, šněrovačce či peleríně. A jak vám prozradí zdejší průvodkyně Venuše Pazderová, Ulrika až do své smrti zůstala věrná módě svého mládí a nosila krinolíny.

Uvidíte zde její kresby i část přírodovědných sbírek, rodinné portréty, honosný kněžský ornát, který Ulrika vyšívala společně s dívkami z třebívlické školy, je zde i náhrobek psího miláčka Trima a také tabulka, kterou zloději odcizili z její třebívlické hrobky. Jako zázrakem se ji povedlo najít ve sběrně a dnes je součástí expozice, stejně jako obraz Vladimíra Šavla, inspirovaný příběhem mimořádného vztahu dvou mimořádných osobností – Johanna Wolfganga Goetha a Ulriky von Loewetzov.