Poslední Goetheho láska Ulrika von Loewetzov nebyla jen krásnou dívenkou

12. listopad 2014
Česko – země neznámá

Co se vám vybaví, když uslyšíte jméno Ulrika von Loewetzov? Nejspíš, že to byla poslední láska spisovatele a básníka Johanna Wolfganga Goetha. Ulrika byla ovšem sama o sobě mimořádnou osobností, nejen naivní sedmnáctiletou múzou stárnoucího velikána, kterému tehdy bylo už 72 let. I o tom vypráví expozice věnovaná Ulrice v muzeu v obci Třebívlice na severu Čech.

Ulrika se do Třebívlic na Litoměřicku dostala roku 1824, když se její matka potřetí vdala, a to za hraběte Klebelsberga, ministra financí Metternichovy vlády a majitele třebívlického panství. Ulrika tam žila až do své smrti v roce 1899. Dožila se 95 let.

Ulrika byla na svou dobu mimořádně vzdělaná a moderní. Hovořila několika jazyky, hrála na několik hudebních nástrojů, zajímala se o mineralogii i botaniku, jak dosvědčují zachované sbírky. Dochovaná kresba pruského císaře Fridricha na koni ukazuje dokonce i určitý talent výtvarný, který uplatnila také při vyšívání.

V Třebívlicích založila školu pro dívky a sama se sestrou v ní i vyučovala, po otčímově smrti pak pokračovala v jeho ušlechtilém díle – podpoře Národního muzea. Zachoval se také dokument, který ji uvádí jako zakladatelku prvního azylového domu v Praze. Byla protestantka, ale velmi tolerantní, chodila i na katolické bohoslužby a za její vlády byla v Třebívlicích dokonce vybudovaná židovská synagoga.

Busta J. W. Goethe v muzeu

Láska ke staršímu básníkovi Ulriku poznamenala

Ulrika se s německým spisovatelem Johannem Wolfgangem Goethem setkala už jako batole v lázních v Teplicích. Znovu se spolu sešli o mnoho let později při pobytu v Mariánských Lázních roku 1821 – 72letý klasik se do dívky zamiloval. Ulrika jej však odmítla. Goethe svou bolest z odmítnutí vyjádřil v básni Mariánskolázeňské elegie a do Čech už víckrát nepřijel.

Ulrika sama se nikdy neprovdala, což bylo pro pozdější badatele dokladem, že ji vztah s Goethem hluboce poznamenal. Ostatně Ulrika se i v dopisech vyznává z obdivu k tomuto géniovi.

Po smrti sestry se starala o její syny, kteří pak zdědili rodinný majetek. Třebívlické panství bylo však záhy prodáno městu Mostu, a to je i vysvětlení, proč i v mosteckém Oblastním muzeu najdete expozici věnovanou Ulrice. Mají tam dokonce originální granátové šperky, které zdědila po matce.

Harmonium

Třebívlická expozice nabízí vedle výstavy soudobých granátových šperků především mnoho předmětů denní potřeby, které Ulrika používala – od kartáčku na zuby přes střevíčky, slunečník, nádobí, hůlku až k sešitku účtů, šněrovačce či peleríně. A jak vám prozradí zdejší průvodkyně Venuše Pazderová, Ulrika až do své smrti zůstala věrná módě svého mládí a nosila krinolíny.

Uvidíte zde její kresby i část přírodovědných sbírek, rodinné portréty, honosný kněžský ornát, který Ulrika vyšívala společně s dívkami z třebívlické školy, je zde i náhrobek psího miláčka Trima a také tabulka, kterou zloději odcizili z její třebívlické hrobky. Jako zázrakem se ji povedlo najít ve sběrně a dnes je součástí expozice, stejně jako obraz Vladimíra Šavla, inspirovaný příběhem mimořádného vztahu dvou mimořádných osobností – Johanna Wolfganga Goetha a Ulriky von Loewetzov.

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m18!1m12!1m3!1d814.5575947081686!2d13.898903999999993!3d50.45829499999999!2m3!1f0!2f0!3f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x470a291a5ec8a6a7%3A0x5ae01c54098c4957!2sU+Z%C3%A1mku+7%2C+411+15+Treb%C3%ADvlice!5e1!3m2!1scs!2scz!4v1415787773435" width="610" height="450" frameborder="0" style="border:0"></iframe>
Spustit audio