Potštátské skalní město nabízí pohled na kamenná nebesa i příběh o tlustém hospodském

Červená a žlutá turistická stezka zavedou turisty od hranického nádraží až do kopců Oderských vrchů, kde postupně začínají vystrkovat růžky jednotlivá skaliska. Skály postupně nabývají na mohutnosti i výšce, a když člověk dorazí do prostoru nad vesničkou Boňkov, ocitne se ve skutečném skalním městě.

To samo o sobě není nijak velké, svými rozeklanými skalami působí ale strašidelně. Přitom největší skála stojí přímo u silnice, která prochází údolím říčky Veličky až do Potštátu, takže pokochat se jimi může i motorista či cyklista.

Potštát - Hospoda u Tlustého Jana|foto: Miroslav Kobza

Skály jsou tvořeny většinou prvohorními usazenými horninami. Vedle slepenců zde najdeme také břidlici, která je pro zdejší kraj typická. Zajímavé je na některých místech viditelné vrásnění hornin, které původní usazeniny zkroutily do neuvěřitelných tvarů.

Stoupnutí na Kámen vdavekchtivých dívek zaručí svatbu

Skály obdivovali už naši předkové. Dali jim mnohdy bizarní jména. A tak zde dnes najdeme například Skřítkovy skály, Čertovo kopyto, Nebesa, Kamenná vrata či Kámen vdavekchtivých dívek. O tom se traduje legenda, že ta dívka, která na něj vystoupí, má do roka zaručenou svatbu.

Potštátské skalní město často vyhledávají i horolezci, kteří zdejší skály objevili poměrně nedávno. Bohužel už mají i své první oběti lidské vášně zdolávat skály stále vyšší a nebezpečnější. Naopak křížek v údolí je připomínkou zločinu, který se zde stal ve dvacátých letech. Jistý řezník z Hranic zde byl v roce 1928 přepaden a zavražděn.

Potštát - skalní město|foto: Miroslav Kobza

Pozoruhodností zdejšího kraje je bezesporu i prastarý hostinec, který se nachází přímo v centru skalního města, u silnice, která i v minulosti bývala důležitou spojnicí horských osad s městy v Moravské Bráně. Jeho původní název sice neznáme, i když víme, že byl postaven již na počátku 18. století. Od století 19. ovšem nese jméno U tlustého Jana.

Zasloužil se o něj velice korpulentní hostinský, který tu v té době čepoval pivo. Byl prý tak tlustý, že měl vyrobenu speciální židli. Aby se z ní zvedl, měl nad pípou ve stropě hák a ze židle se vytahoval na provaze. Později si dokonce toto zařízení zdokonalil a nechal si vyrobit jednoduchý kladkostroj. Hostinec je stále v provozu, takže osvěžit se stejně jako dávní formani může člověk i dnes. Jen ta obsluha už tu není, co bývala.