Poutní místo Mariahilf u Zlatých Hor na Jesenicku přežilo válku i komunistický režim

8. leden 2015
Česko – země neznámá
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Poutní bohoslužby se zde konají na nádvoří před chrámem

Poutní místa Jesenicka patří nejen k vyhledávaným cílům duchovního rozjímání, ale i k hojně navštěvovaným turistickým lokalitám. Nejinak je tomu v případě obnoveného kostela Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor, který povstal z ruin díky nadšení místních lidí i pomoci původních rodáků.

Příčný vrch, na jehož úbočí dnes ční do výšky bílá silueta kostelíku ukrytého v lesích, byl pro Zlaté Hory od počátku jejich existence důležitým místem. Nejenže se zde těžila největší část rud, které daly městečku bohatství a později i jméno, ale na jeho temeni stával také ochranný hrad Edelstein, který působil jako obrana proti případným nájezdníkům.

Za třicetileté války už sice byla tato pevnost v ruinách, místní obyvatelé však stále hledali v hlubokých lesích této hory bezpečí před švédskými vojáky. Při posledním vpádu vojsk na Jesenicko roku 1647 zde našla úkryt žena místního řezníka Anna Tannheiserová. Pod skálou tady rostla mohutná jedle a místu se říkalo Gottesgabe - Boží dar. Anna byla ve vysokém stupni těhotenství a přestálé trauma způsobilo, že na ni právě zde přišly porodní bolesti. Podle legendy prý prosila Boha a Pannu Marii o pomoc. Byla vyslyšena a 18. července 1647 porodila v lese zdravého syna Martina, s nímž se zakrátko vrátila domů.

Kostel je nádhernou dominantou uprostřed lesů

Obraz Bohorodičky konal zázraky

Martin Tannheiser vyrostl, převzal po otci řeznickou živnost a stal se váženým měšťanem ve Zlatých Horách a dokonce i zdejším radním. Zemřel roku 1714 a v poslední vůli pověřil svou dceru, aby na místo jeho zrození pověsila obrázek Bohorodičky. Ta tedy nechala u malíře Šimona Schwarzera namalovat její obraz a v říjnu 1718 jej zavěsila na starou jedli, která zde doposud stála.

Následující rok prý u obrazu místní krejčí Samuel Richter zažil zjevení Panny Marie a tato zpráva zajistila místu věhlas a slávu. K obrazu pak začali přicházet věřící z celého okolí a množily se zprávy o zázračných uzdraveních.

Další z pramenů ukrývá kaplička kousek od kostela

Z darů poutníků byla na místě postavena dřevěná kaple a poté, co vratislavský biskup prověřil spolu s lékaři pravdivost zázračných uzdravení, nechal zdejší obraz přenést do farního kostela ve Zlatých Horách a do kaple věnoval kopii.

Lidé však stále přicházeli do lesa na úbočí hory a nic na tom nezměnil ani příkaz Josefa II., který v rámci reforem nařídil v roce 1785 kapli zbourat. Příkaz ale nikdo nevykonal, místní se tvářili, že mu nerozumí a tak kaple přečkala až do roku 1805, kdy nechal arcibiskupský lesmistr Hannich kapli přestavět a zvětšit.

Zlaté Hory o poutní místo málem přišly

V 19. století byl počet poutníků tak velký, že se zlatohorský farář rozhodl postavit na místě kaple kostel. Roku 1834 byl položen základní kámen a 8. září 1841 byl kostel vratislavským biskupem Danielem Sommerfeldem slavnostně vysvěcen.

Už tehdy sem přijížděly tisíce poutníku z celého Slezska, ale také ze vzdálenějších krajů. Pravidelné poutě byly doslova Babylonem národů a jazyků. To trvalo až do II. světové války, která nejprve přetrhala dávné tradice a poté způsobila, že místní obyvatelé museli odejít ze svého rodného kraje.

Součástí areálu jsou ambity i poutní dům

Po roce 1945 tedy poutní místo chátralo. Komunistický režim si nepřál žádné obnovení tradice, a tak bylo místo jako důlní oblast prohlášeno za veřejnosti nepřístupné. Občas sem sice přijížděli trampové i věřící, ale kostel dál chátral, až byl v roce 1973 zbořen docela. Na místě zůstaly jen zbytky chrámu a Mariánská studánka.

Po roce 1990 se okamžitě objevila snaha o obnovu poutního místa. Už o tři roky později se začalo stavět a v roce 1995 byl nový kostel, vybudovaný podle návrhu architekta Tomáše Černouška slavnostně vysvěcen. Dárci z Česka, Německa, Švýcarska, Polska a dalších zemí dokázali věnovat na obnovu více než 27 milionů korun. Vzniklo tak místo, které je považováno za jeden z nejpozoruhodnějších poutních areálů na Jesenicku.

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m17!1m11!1m3!1d820.4420768923821!2d17.395985337525946!3d50.226166265342705!2m2!1f0!2f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x0%3A0x0!2zNTDCsDEzJzM0LjYiTiAxN8KwMjMnNDQuOCJF!5e1!3m2!1scs!2scz!4v1420713398018" width="610" height="450" frameborder="0" style="border:0"></iframe>
autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.