Prahu si do značné míry osvobodili Pražané sami, říká vojenský historik Eduard Stehlík
Na 8. května připadá jedna z hlavních událostí historie nejen České republiky, ale i Evropy, a to ukončení 2. světové války v roce 1945. Dramatické události, odvahu obyvatel i zásadní roli Československého rozhlasu připomněl vojenský historik Eduard Stehlík.
Podle historika panují kolem osvobození nejrůznější mýty. „Je jich celá řada. Lidé se občas mimo jiné nevyznají ani v datu, kdy konec války slavit. Někdo říká sedmého května, někdo devátého května. Ono to bylo tak, že se jako první podepsala kapitulace německých jednotek ve francouzské Remeši už sedmého s tím, že měla vstoupit v platnost osmého května ve 23:01.“
„Stalinovi se ale zdálo, že zastoupení těch, kteří podepisovali kapitulaci, nebylo úplně reprezentativní, a zároveň chtěl, aby se kapitulace podepsala v Berlíně. Takže se kapitulační akt opakoval o den později, tedy osmého května, a stejná měla zůstat i hodina. Jenže potom se něco nestihlo a podpis se přehoupnul až do prvních minut devátého května.“
Mýty kolem osvobození
„Pokud jde o další mýty, často se hovoří o tom, že nás osvobodila Rudá armáda. Jenže situace je trochu složitější. Nikdo nechce zpochybňovat velký podíl Rudé armády na osvobození velké části území Československa v roce 1945, nicméně Praha je trochu jiný případ. V Praze vypuklo díky vtípku Rozhlasu nečekané lidové povstání pátého května, lidé si najednou říkali, že je to úžasné a že už to prasklo. Začaly se vyvěšovat české vlajky a vypadalo to zpočátku jako veselice.“
„Nakonec se to ale zvrhlo v jednu z nejkrvavějších bitev na našem území, často se hovoří o tzv. krvavé Dukle. V Praze během pouhých pěti dnů přišlo o život 3000 lidí, což je šílené číslo. Řada z nich padla nejenom v bojích na barikádách, ale hodně lidí, a to včetně civilistů, žen i dětí, bylo povražděno jednotkami SS, které řádily zejména v okolí Pankráce, na Zelené lišce a podobně.“
Praha v rukou povstalců
„Jednotky Rudé armády dorazily do Prahy nad ránem devátého května, kdy vlastně boje vrcholily, a mimo jiné o den dříve, osmého května odpoledne, došlo i tady v Praze k podepsání kapitulace německých jednotek, kterým byly posléze dokonce otevírány průchody na barikádách. Většina jich vlastně Prahu opouštěla a směřovala na západ. Bylo to také pod vlivem zpráv o podepsané kapitulaci v Remeši.“
„Rudá armáda tedy vlastně přijížděla do města, které bylo z větší části v rukou povstalců. Některé jednotky se samozřejmě bránily, ale to bylo spíš z toho důvodu, že se jednalo o nějaké fanatické jednotky SS, nebo ty, kterým se nepodařilo ustoupit.“
„A když se podíváme na počty mrtvých, ještě tu byla velice významná složka, o které se donedávna nemluvilo, a to byly jednotky Vlasovy armády neboli Ruské osvobozenecké armády. A těch padlo v Praze přibližně 300 až 400. I ruští historikové se shodují na tom, že vojáků Rudé armády, kteří padli při osvobozování Prahy, není více než 30. Pokud bychom tedy opravdu chtěli říct, kdo osvobodil Prahu, tak tu si do značné míry osvobodili Pražané sami.“
Klíčová role Československého rozhlasu
Historik Eduard Stehlík také vyzdvihuje tehdejší roli rozhlasu. „Československý rozhlas sehrál naprosto klíčovou roli. Pomáhal organizovat povstání, ale také vysílal žádost o pomoc spojeneckým armádám. To si ale uvědomovali i němečtí nacisté, kteří se pokoušeli budovu rozhlasu obsadit. O budovu rozhlasu se opravdu krvavě bojovalo.“
„Dodnes, když vcházíte hlavním vchodem, tak vidíte seznamy padlých. Pokusili se taky rozhlas bombardovat letouny, aby ho umlčeli. Význam rozhlasu byl tedy skutečně enormní,“ doplňuje Eduard Stehlík.
Jak probíhalo Pražské povstání? S jakými zbraněmi se bojovalo? Jak vypadala situace na venkově? Dokážeme se poučit z historie? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
