Prášilův mlýn v Železnici na Jičínsku je stále vzornou ukázkou mlynářského řemesla

Dochovaných válcových mlýnů je u nás jen několik. Když vstoupíte do Prášilova mlýna, kde se vyráběla známá mouka Prášilka, máte pocit, jako by mlynář teprve před chvílí vypnul stroje a poklidil. Kromě vůně dřeva zůstala i hodnotná ukázka řemeslného umu sekerníků, strojařů a samozřejmě mlynářů.

Malý přízemní mlýn s vodním kolem a nádrží koupil Oldřich Prášil v roce 1938 a nechal ho zvýšit o dvě patra, která vybavil novým mlýnským inventářem vyrobeným u firmy Union v Českých Budějovicích. Začal používat vodní Francisovu turbínu, ale i elektrický motor. V roce 1953 byla budova zestátněna. Dál fungovala jako zemědělský mlýn do počátku 80. let. Dnes slouží jako expozice pro návštěvníky, které provází Marie Vraštilová, vnučka Oldřicha Prášila.

„Chtěli jsme, aby mlýn přinášel poučení jak dospělým, tak dětem. Návštěvníkům ukážeme všechny prostory, vysvětlíme jim postupy mletí a necháme je tipovat, z čeho je vyrobený velký kartáč na čištění válců, které tvoří nejdůležitější část válcového mlýna. Mletí na válcích bylo nesporně kvalitnější než na původních mlýnských kamenech,“ vysvětluje Marie Vraštilová.

Ona sama prý získala vztah k mlýnu už jako malá, kdy si uvnitř hrála, měla tam schovávačky, prolézačky, bývala zaprášená od mouky a hnětla si tam těstíčka. Dnes je pyšná, co její dědeček vybudoval. Malý mlýn totiž dokázal přetvořit v důstojnou konkurenci ostatních. A mouka Prášilka, to prý bylo „něco“.

Interiér z modřínového dřeva, které nedrží vlhkost a nechutná červotočům, působí velmi útulně a připomíná dovednost sekerníků, kteří při přestavbě v mlýně i bydleli. „Děda je urputně hlídal, aby byli pečliví, občas se nějaký nedbalý sekerník musel vystěhovat. Mlynařina totiž nebyla jen o samotném mletí. Mlynář musel umět mlýn i strojově sestavit a vyřešit provoz. A to, co tady dnes vidíte, je dědův návrh, který považoval za nejoptimálnější,“ vypráví mlynářova vnučka.

V Prášilově mlýně v Železnici se vyráběla i proslulá mouka Prášilka|foto: Vladislava Wildová

Kromě mlecích stolic si návštěvník může prohlédnout šrotovník, výtahy pro dopravu zrna, hranolový vysévač neboli planďák nebo tzv. fofr, který už patří do skanzenu. Při prohlídce zkusíte určit, k jakému obilnému druhu patří zrní, které vám průvodkyně ukáže, a uvidíte malou expozici z místního žabího světa. Přímo na stěně mlýnice objevíte účetní zápisky mlynáře Oldřicha Prášila, ve vitríně také jeho tovaryšský a výuční list z Třeboně. A budete překvapeni, co všechno musel takový mlynář zastat, aby jeho pověst byla pro zákazníky zárukou kvality.