Pražské Klukovice jsou jednou z bran do poetického Prokopského údolí

29. prosinec 2017
Klukovice

Klukovice, kdysi malá vesnička, jsou dnes součástí pražských Hlubočep. Rozkládají se na jižním úbočí Prokopského údolí. K Praze byly připojeny už v roce 1922, ale přesto si dlouho zachovávaly vesnický charakter. Až v posledních letech se sídliště Barrandov rozšířilo k prvním klukovickým domkům. A ves pomalu srůstá s městem.

Ves je původem středověká. První zmínka o ní, respektive o dvoru pochází z roku 1342. Název Klukovice je ale zřejmě starší a vznikl podle jména majitelů. Později se v držení vystřídala řada různých vlastníků, až je po třicetileté válce získali jezuité.

Historicky nejzajímavější stavbou představuje v Klukovicích starobylý mlýn v Prokopském údolí, kterému se říká Dalejský, Klukovický nebo Horův. Mlýn založil nejvyšší kancléř a purkrabí Adam II. z Hradce roku 1588. Stavba mlýna ale neprobíhala bez problémů. Majiteli klukovického dvora Matěji Klukovskému se výstavba mlýna nezamlouvala, až nakonec pracující dělníky rozehnal. Stavbu dokončil až Jan Hoffman v roce 1617 v renesančním slohu. Roku 1825 získal mlýn Jan Hora, jehož rodu náležel až do poloviny 20. století.

Krátce vlastnil Hlubočepy i Pavel Michna z Vacínova. „Dočetl jsem se, že si v roce 1621 koupil Hlubočepy a okolí,“ vypráví turista a místní průvodce Zdeněk Bartůněk. „A že se na mlýně zachovala pamětní deska, kterou tam sám Michna pověsil. Snažil jsem se ji i za pomoci místních najít.“ Nakonec ji objevili ve fasádě domu u silnice v Hlubočepích. Je z roku 1624.

Soužití lidí a skal

Klukovice byly oblíbenou zastávkou při výletech do Prokopského údolí už na začátku 20. století, což potvrzuje budova bývalého hostince U Kosů s datací 1909. Zahradní restauraci doplňovala prosklená veranda. A docela jistě se zde i tančilo.