Pražský Colloredo-Mansfeldský palác ukrývá jeden z nejkrásnějších tanečních sálů

1. březen 2018
Colloredo-Mansfeldský palác, to je budova vpravo s bohatě zdobeným portálem

Nedaleko Karlova mostu stojí jeden z nejkrásnějších tanečních sálů. Colloredo-Mansfeldský palác si můžete prohlédnout v rámci jakéhosi „kontrolního dne“. Představuje reprezentační prostory, které jsou z velké části v původním stavu. Není v nich sice žádný nábytek, ale jejich atmosféra je přímo nabitá dobou minulou.

Galerie hlavního města Prahy palác zpřístupnila veřejnosti před plánovanou rekonstrukcí. Ve druhém patře pořádá výstavy převážně mladých umělců.

Colloredo-Mansfeldský palác je jedním z příkladů pražské palácové architektury s bohatým stavebním vývojem. Snoubí v sobě prvky vrcholného baroka a pozdějších rokokových a druhorokokových úprav.

Barokní objekt vznikl na základech románské a gotické zástavby a renesanční budovy. Mezi jeho majitele patřili zajímavé osobnosti: od hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika, popraveného za účast při pražském stavovském povstání, přes jezuitský řád, saského kurfiřta, krutého hraběte Bredu až po Pavla Jindřicha, knížete z Mansfeldu-Fondi. Kníže nechal v letech 1736 až 1737 původní palác, navržený zřejmě Giovannim Battistou Alliprandim, přestavět do vrcholně barokní podoby.

Definitivní novorokokovou tvář vtiskla interiérům stavby v 60. letech 19. století rodina Auerspergů, která kolem roku 1900 přestavěla velkou část paláce na luxusní činžovní dům. Vilemína Colloredo-Mannsfeldová se provdala za knížete Vincence Karla z Auerspergu, který vlastnil i zámek Slatiňany. Velkou zajímavostí je, že se na slatiňanském zámku dochovaly téměř identické interiéry (jídelna a Růžový salon) jako v tomto paláci.

Oslava habsburského panovníka

Nejkrásnější a zřejmě nejlépe dochovaný prostor představuje taneční sál. Autory nástropní fresky jsou freskař Pietro Scotti a kvadraturista Giovanni Battista Zeist. Téma fresky bylo původně spojováno s námětem shromáždění olympských bohů. Podle novějších rozborů se jeví jako pravděpodobnější, že hlavní téma zajišťuje oslava tehdy vládnoucího habsburského panovníka: Apoteóza císaře Karla VI.

Autory nástropní fresky tanečního sálu jsou Pietro Scotti a Giovanni Battista Zeist

Palác je spojen nejen s významnými šlechtickými rody, ale také s kulturními a historickými událostmi. Mezi jinými s posledním zasedáním královské rady „zimního krále“ Fridricha Falckého po bitvě na Bílé hoře v roce 1620.

Po druhé světové válce palác využívala Československá akademie věd. V současnosti objekt spravuje Galerie hlavního města Prahy, která chystá jeho důstojnou obnovu. Prohlídková trasa, která zpřístupňuje reprezentační prostory piana nobile, seznamuje s historií a architektonickými kvalitami paláce. Kromě výstav ve druhém patře paláce se můžete zúčastnit workshopů, například na téma Benátské masky.