Pražský Colloredo-Mansfeldský palác ukrývá jeden z nejkrásnějších tanečních sálů

Galerie hlavního města Prahy palác zpřístupnila veřejnosti před plánovanou rekonstrukcí. Ve druhém patře pořádá výstavy převážně mladých umělců.

Colloredo-Mansfeldský palác je jedním z příkladů pražské palácové architektury s bohatým stavebním vývojem. Snoubí v sobě prvky vrcholného baroka a pozdějších rokokových a druhorokokových úprav.

Barokní objekt vznikl na základech románské a gotické zástavby a renesanční budovy. Mezi jeho majitele patřili zajímavé osobnosti: od hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika, popraveného za účast při pražském stavovském povstání, přes jezuitský řád, saského kurfiřta, krutého hraběte Bredu až po Pavla Jindřicha, knížete z Mansfeldu-Fondi. Kníže nechal v letech 1736 až 1737 původní palác, navržený zřejmě Giovannim Battistou Alliprandim, přestavět do vrcholně barokní podoby.

Definitivní novorokokovou tvář vtiskla interiérům stavby v 60. letech 19. století rodina Auerspergů, která kolem roku 1900 přestavěla velkou část paláce na luxusní činžovní dům. Vilemína Colloredo-Mannsfeldová se provdala za knížete Vincence Karla z Auerspergu, který vlastnil i zámek Slatiňany. Velkou zajímavostí je, že se na slatiňanském zámku dochovaly téměř identické interiéry (jídelna a Růžový salon) jako v tomto paláci.

Oslava habsburského panovníka

Nejkrásnější a zřejmě nejlépe dochovaný prostor představuje taneční sál. Autory nástropní fresky jsou freskař Pietro Scotti a kvadraturista Giovanni Battista Zeist. Téma fresky bylo původně spojováno s námětem shromáždění olympských bohů. Podle novějších rozborů se jeví jako pravděpodobnější, že hlavní téma zajišťuje oslava tehdy vládnoucího habsburského panovníka: Apoteóza císaře Karla VI.

Autory nástropní fresky tanečního sálu jsou Pietro Scotti a Giovanni Battista Zeist|foto: Jolana Nováková

Palác je spojen nejen s významnými šlechtickými rody, ale také s kulturními a historickými událostmi. Mezi jinými s posledním zasedáním královské rady „zimního krále“ Fridricha Falckého po bitvě na Bílé hoře v roce 1620.

Po druhé světové válce palác využívala Československá akademie věd. V současnosti objekt spravuje Galerie hlavního města Prahy, která chystá jeho důstojnou obnovu. Prohlídková trasa, která zpřístupňuje reprezentační prostory piana nobile, seznamuje s historií a architektonickými kvalitami paláce. Kromě výstav ve druhém patře paláce se můžete zúčastnit workshopů, například na téma Benátské masky.