Při písni Karlínský nábřeží už vím, že musím mít voděodolnou řasenku, říká zpěvačka Pacifiku Helena Maršálková
Hlas Heleny Maršálkové je spojen s folkem a country už přes pět dekád. Stála u zrodu kapely Pacifik, a přestože se od ní na chvíli vzdálila, když nabrala další zkušenosti, vrátila se. Jak vzpomíná na duety s Karlem Černochem a Jiřím Schelingrem?
Od založení kapely Pacifik uběhlo už 55 let. „Měli jsme štěstí, že jsme měli Tondu Linharta, Pepu Blažejovského a že zpíváme jenom naše písničky. A to je radost, protože ty jsou nám psaný na tělo.“
Pacifik založila se svým pozdějším manželem, Václavem Maršálkem. „Měli jsme partu trampíků a kamarádů. Najednou Tonda Linhart začal nosit překrásný písničky. Tak jsme si řekli, že to zkusíme.“ Vydali se na slavnou Portu, kde se hned umístila na druhém místě, další rok už zvítězili.
Muzikantský život miluje, přestože hodně času tráví na cestách. „Každou chvíli jsme někde jinde. Jak jsme pořád v autě, tak objevujeme, jak máme nádhernou zemi. Někdy se vracíme na místa, který jsou pro nás hrozně vzácný. Je to nádherný život. Já kdybych nezpívala, umřu. Neměnila bych v žádném případě.“
Duety a odskok k rocku
Nazpívala několik duetů s Jiřím Schelingrem a Karlem Černochem za doprovodu skupiny Františka Ringo Čecha. „Karel byl neuvěřitelnej zpěvák, Jiří byl rocker, ale poetickej. A krásnej. A ještě s ním byla sranda,“ vzpomíná Helena Maršálková.
Začátkem 80. let přijala nabídku přestoupit do kapely Tomáše Linky. Měla období, kdy hrála také v Semaforu. „Neměla jsem pak už na nic čas. Najednou jsem vyhořela. A když jsem skončila v Semaforu, do kapely jsem se netěšila, byla jsem podrážděná. Proto jsem začala dělat víc s rockovýma a popovýma kapelama, ale najednou se mi začalo stýskat. Začalo mi to chybět a naštěstí jsem se trefila do doby, kdy mě potřebovali. Byla to hrozně hezká změna v tom životě, ale jsem za návrat ráda a doufám, že už to takhle zůstane.“
Specifická je pro ni písnička Karlínské nábřeží, při které dodnes občas slzí. „Hlavně když vidím, že se rozpláčou lidi v hledišti. Poprvé se mi to stalo v Lucerně, kde bylo přes tři tisíce lidí a oni zpívali se mnou. To jsem tehdy ještě nevěděla, že musím mít voděodolnou řasenku. Takže jsem dozpívala a vypadala jak medvídek mýval.“
Co ji naučila Laďka Kozderková? Mění se věkem interpretace jejích textů? Jak se tvářili členové kapely, když jim oznámila, že bude mít dítě? Proč se před vystoupením nerozezpívává? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
