Při velkém moru zahynula pětina obyvatel Mohelnice. Připomíná je sloup na náměstí

30. březen 2017
Čtevřice morových patronů na podstavci samotného sloupu

Mohelnice byla od 13. století centrem nejsevernějších držav olomouckých biskupů. Městu přitom zůstala obchodní síla poté, když se centrum přemístilo na hrad Mírov. Když vypukl mor, znamenalo to nejen smrtelné nebezpečí pro životy měšťanů, ale i ekonomickou katastrofu. I proto zde jednu z morových ran dodnes připomíná monumentální morový sloup.

Na naši zem sice dopadlo několik morových ran, nejmarkantnější památky ale pocházejí z dob těsně po poslední pohromě na počátku 18. století. I dříve se na paměť neblahých událostí stavěly kapličky či boží muka, doba baroka ale žádala něco monumentálnějšího.

A tak se už v 17. století začaly stavět na ochranu proti moru sloupy zasvěcené patronům, kteří měli proti zákeřné nemoci ochránit města a obce. Nejstarším sloupem u nás byl krátce po třicetileté válce postavený mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze.

V roce 1714 přišla z Uher a Rakouska na Moravu a do Čech další morová nákaza. Když v roce 1715 nadobro odezněla, začaly se stavět na památku zemřelých i k oslavě těch, kdo přežili, mohutné sloupy téměř ve všech větších zasáhnutých městech.

Nejinak tomu bylo v Mohelnici. Mor zde vypukl na sklonku léta 1714 a prakticky zastavil místní život. Byly uzavřeny všechny veřejné budovy včetně kostela, trhy byly omezeny na minimum a přesunuty z náměstí do Olomoucké ulice, k dnešní restauraci U Slunce.

Skrovné možnosti obchodu vedly k tomu, že ve městě začal hrozit hlad. Patron města, olomoucký arcibiskup nařídil hejtmanu biskupského hradu Mírova, aby zajistil do Mohelnice přísun obilí a palivového dříví, aby obyvatelé netrpěli. I přesto zemřelo ve městě a na předměstí 263 osob, což byla téměř pětina Mohelnice.

Morový sloup stojí přímo uprostřed mohelnického náměstí Svobody

Mohelnický morový sloup má i umělou jeskyni

Proto se zástupci města rozhodli vybudovat na centrálním náměstí výstavný sloup zasvěcený Panně Marii – Královně nebes. Povolali tehdy ještě velmi mladého, později významného olomouckého sochaře Johanna Sturmera, který přislíbil sloup vybudovat za značnou sumu 1700 zlatých. Pod jeho vedením tak vyrostla v roce 1717 uprostřed náměstí krásná sochařská práce z maletínského pískovce.

Na samotném sloupu najdeme kromě ornamentální výzdoby celkem 11 postav. Na dolní balustrádě stojí sv. Anna, sv. Pavlína, sv. Augustýn a sv. Ambrož. Na podstavci sloupu potom sv. Šebestián, sv. Karel Boromejský, sv. Roch a sv. František Xaverský.

Pozoruhodným a ne zcela typickým prvkem mohelnického morového sloupu je umělá jeskyně vytesaná do masivního soklu, v níž se ukrývá ležící socha sv. Rozálie. Patronka proti moru z italského Palerma je zde vyobrazena podle legendy, podle níž bylo její podivuhodně zachovalé mrtvé tělo nalezeno po jedné z morových epidemií v jeskyni nedaleko města.

Na špičce sloupu stojí socha Panny Marie s Ježíšem v náručí, jejich vládu nad nebeským královstvím mají evokovat velké pozlacené královské koruny. Morový sloup v Mohelnici přesto není jen uměleckým artefaktem, ale do jisté míry i historickým dokumentem. Nápis na jižní straně totiž poměrně přesně uvádí, jak probíhala epidemie ve městě.

Umělá jeskyně v podstavci sloupu ukrývá ležící sochu sv. Rozálie

Sloup podobný zdejšímu Mariánskému stojí na náměstí v Moravské Třebové. Vzhledem k tomu, že má stejného autora, dá se předpokládat, že musel po epidemii Johann Sturmer pracovat na jednotlivých sloupech naráz či ve velmi malém časovém odstupu.