Příběhy vězenkyň Koncentračního tábora Ravensbrück jsou inspirativní i dnes díky síle odolat a přežít

9. leden 2021

Tváře Evropy je název nové výstavy, která představí fotografie a příběhy žen vězněných v koncentračním táboře Ravensbrück. Na její online vernisáž v pražském Muzeu policie se můžeme těšit v pondělí v 18 hodin. Navíc k výstavě vzniknou i krátké videospoty a také brožury v několika jazycích.

V Koncentračním táboře Ravensbrück bylo vězněno přibližně 120 tisíc žen. Několik příběhů těchto vězenkyň představuje výstava Tváře Evropy, na jejíž organizaci se podílí i psycholog Štěpán Vymětal.

„V tom souboru je 27 příběhů žen a z toho 24 z nich má i fotografii. Takže ta výstava přináší velkoformátové portréty těch žen a jejich příběh.“

Mezinárodní putovní výstava Tváře Evropy měla být otevřena už vloni v Německu u příležitosti 75. výročí osvobození Koncentračního tábora Ravensbrück, ale kvůli covidu se neuskutečnila. Její první zastávkou se tedy od pondělí stane Praha.

Výstava Tváře Evropy v pražském Muzeu policie

„Dávalo se to dohromady tak, že se oslovovali přeživší, respektive dcery těch vězenkyň a ony nám daly k dispozici texty o své matce nebo příbuzné. Ty se přeložily do řady jazyků, protože ten tábor byl mezinárodní, byly tam vězenkyně z celé Evropy i z mimoevropských států. Příběhy jsou přeloženy asi do sedmi jazyků, vznikly z nich publikace, které budou k dispozici i elektronicky například na webu Muzea policie nebo na webových stránkách ravensbrückého památníku v Německu.“

Výstava promlouvá obzvlášť silně i do naší současné situace.

„Co se týče souvislosti s koronavirem, ty příběhy jsou o přežití a o odolnosti. A my v té současné době také hodně hovoříme o odolnosti a o tom, jak ji posilovat, a můžeme si z té historie vzít i nějaký příklad, jak se těžké věci dají překonat a jak můžeme jít dál.“

Výstava představuje příběhy žen z třinácti zemí.

„Většina těch portrétů je z 50. let – to se týká žen, které přežily. Je tam i několik žen, které přišly o život, a tam jsou jejich předválečné portréty. Ale někdo z těch kontaktů nám dodal i portréty, které byly předválečné, i když ty ženy přežily válku. Takže je tam obojí, ale je to z rozmezí 20. až 50. let.“

Na výstavě najdeme i portréty českých žen, mimo jiné dvě vězenkyně z Lidic.

Sochy vězenkyň v Koncentračním táboře Ravensbrück

„Je tam Miloslava Kalibová z Lidic a Jaroslava Skleničková, rozená Suchánková, která také byla lidickou ženou. Můžeme se tam krátce seznámit s jejich životními příběhy, jak je viděli jejich příbuzní.“

Hlavní organizátorkou pražské výstavy Tváře Evropy je Kateřina Kočková, která už 16 let působí jako zástupkyně Mezinárodního výboru Ravensbrück. Její maminka Miroslava Berdychová tam byla vězněná za odbojovou činnost a je jednou z tváří výstavy.

„Moje maminka byla jednak předválečná členka strany a jako taková se okamžitě zapojila do odboje. Pracovala jako střihačka u filmu. Já ten příběh moc neznám, protože oba moji rodiče prošli koncentračními tábory a nikdy se o tom doma nemluvilo, to bylo tabu. Naši byli schopní se o těchto věcech víc bavit s mými dětmi, než s námi, se svými dětmi. Takže přesně nevím, jak zatkli mojí maminku. Poprvé jsem získala odvahu se jí na ten lágr zeptat, když slavila 80. narozeniny a ona mi tehdy řekla: Nejkrásnější jaro mého života bylo, když jsem utekla z pochodu smrti. Děvčata utekla u Goldbergu a byla tam zaměstnaná v mlékárně a až někdy v srpnu se jim podařilo dostat se domů.“

Kateřina Kočková vypráví ještě příběh o mamince své kolegyně z Mezinárodního výboru Ravensbrück.

Koncentrační tábor Ravensbrück

„Pro mě je úplně nejdojemnější příběh o Roze Kugelmanové, což byla žena litevského původu, ale rodina už od revoluce žila v Anglii. Ona se pak provdala za Španěla a žili spolu v Antverpách. Byla to židovská rodina, takže se začali skrývat, když přišli Němci. Měli malou holčičku Stellu. Byl tam naprosto tragický moment – oni bydleli i s babičkou, ale nemohli ji pohřbít, tak ji museli schovat do skříně. Pak je ale někdo udal, rodiče zatkli, a ta čtyřletá holčička odešla s maminkou do Ravensbrücku. Maminka jí tam zemřela, tak se o ni staraly různé vězenkyně. Když došlo k pochodu smrti, ujala se jí nějaká Ruska, která ji s sebou odvezla do Rusku a protože šla hledat svého syna, tak ji tam dala do dětského domova. Vyrostla tedy v Rusku v dětském domově, ale pak se přes ženy, které byly v Ravensbrücku, seznámila s ravensbrückou vězenkyní, slavnou lékařkou Antonínou Nikiforovou a provdala se za jejího syna. A tato Stella také pracuje ve výboru tábora Ravensbrück.“

Mezinárodní výbor Ravensbrück se schází jednou ročně v jednom z evropských měst.

Výstava Tváře Evropy
Spustit audio