Připomínka zfanatizovaného davu. Kolem Vidnavy jsou smutné stopy henleinovského puče

Na Jesenicku se můžete vydat po stopách henleinovského puče na kole. Nejlepší je zvolit výchozím bodem Vidnavu. Kousek od náměstí je na budově zdejší pošty pamětní deska příslušníků finanční stráže Josefa Nováka a Františka Pospíšila. Patřili k prvním obětem zfanatizovaného davu a příslušníků Freikorpsu, kteří byli vycvičeni za hranicí.

Po Hitlerově norimberském projevu z 12. září 1938 se už většina Němců těšila na připojení k Říši. Dne 22. září se proto pokusily jednotky Freikorpsu podporované místními, německy mluvícími občany ovládnout zdejší hraniční přechod. Oba zmínění financové se jim v tom pokusili zabránit, za což zaplatili životem.

O puči vypráví Vlak dětství a naděje

Přímo ve Vidnavě tehdy žilo asi šedesát obyvatel české národnosti. Ti po smrti financů vytušili, že jde o život i jim. Jedinou možností, jak se odsud dostat, byla cesta vlakem, který mířil přes Hukovice do Lipové-lázní a dále do českého vnitrozemí. Vlak ale zanedlouho zastavila překážka v podobě vytrhaných kolejí nedaleko centra Velké Kraše. Došlo k napadení vlaku. Jeden z ozbrojených pasažérů hodil po střelcích granát, ten ale vybuchl ve vlaku.

Čtěte také

Právě zde stojí pomník Viktora Dadáka, rolníka z Čelčic. Tento muž je asi nejnesmyslnější obětí henleinovského řádění. Ve Vidnavě sloužil jeho syn jako celník. Tou dobou byl však kdesi na školení. Otec mu chtěl do Vidnavy jen zajet pro věci. Náhodná střela ukončila jeho život právě zde, na pláni u Vidnavy.

Hrůzné události popsala ve své knize Poslední vlak z Frývaldova také místní rodačka Věra Sládková. Kniha, která se stala předlohou pozdějšího seriálu Vlak dětství a naděje, ukazuje zcela přesně, co pasažéři vlaku prožívali.

Pomník příslušníků SOS a padlého finance Jaroslava Karbana|foto: Miroslav Kobza

Cyklostezkou až do Lipové-lázní

Vydáme-li se podél kolejí dále k Žulové a Vápenné, potkáme cestou další pomník. U přejezdu do místní části Polka. Kromě pamětní desky věnované působení jednotek Stráže obrany státu zde má svoji desku i dozorce finanční stráže Jaroslav Karban. Byl zastřelen vlastní hlídkou díky omylu, kterého se dopustil.

Trať z Hukovic do Vidnavy|foto: Miroslav Kobza

Další pomník pak stojí nedaleko Nových Vilémovic. Zde byl zastřelen během přestřelky už krátce po půlnoci z 21. na 22. září 1938 Stanislav Majzlík, dozorce finanční stráže z nedaleké stanice.

Podél trati můžeme na kole doputovat až do Lipové-lázní, odkud odjížděly vlaky do vnitrozemí. Nejpozoruhodnější na těchto událostech je skutečnost, že se odehrály už 22. září roku 1938. Mnichovská dohoda, která legalizovala obsazení Sudet Německem, byla podepsána až 30. září. První vojska měla do pohraničí vstoupit 1. října a ve skutečnosti přišla až 6. října. V té době však už byla - díky henleinovskému puči - velká část Jesenicka mimo kontrolu českých orgánů.