Přírodní rezervaci i zříceninu hradu nazývají na jihu Plzeňska Lopata

4. prosinec 2015
Pohled z hradu

Kdysi královský hrad jménem Lopata, tedy to, co z něj zbylo, najdeme nad Kornatickým potokem u Šťáhlav na Plzeňsku. Obklopuje ho stejnojmenná přírodní rezervace plná vzácných rostlin. Hrad Lopata byl v 15. století dobyt Husity. Od té doby je zříceninou, ovšem monumentální.

I z toho mála, co se dochovalo, je patrné, že šlo o královský hrad značného významu. Ohromné duby, které jsou součástí přírodní rezervace kolem hradu, možná pamatují jeho největší slávu.

O zvláštním názvu hradu Lopata se toho dnes příliš neví. Pravděpodobně ale vznikl zkomolením původního německého názvu hradu anebo v důsledku zvláštního tvaru skály pod hradem.

V hradním erbu byste tak lopatu určitě nenašli. Lidová tvořivost přesto zapracovala. Cestou na hrad od Kornatického potoka potkáte na jednom stromě přivázanou skutečnou lopatu. A stejně tak i na hlavním nádvoří hradu najdeme lopatu dřevěnou.

Na hradě Lopata sídlil darebák

Lopatská skála byla pro svou výhodnou polohu osídlena už v dávné minulosti. Archeologové tady našli důkazy o osídlení už v době kolem roku 3 000 let před naším letopočtem. První zmínky o hradu pocházejí z počátku 14. století. Hrad prý v minulosti sloužil jako královská pevnost chránící solnou stezku vedoucí do Rakouska.

Symbolika na hradě Lopata

Vládu nad hradem převzal na začátku 15. století obávaný rytíř zvaný Habart z Hrádku. Byl klasickým příkladem takzvaného loupeživého rytíře. Kradl a plenil v širokém okolí. V roce 1432 ale k hradu přitáhli Husité a po více než roce obléhání hrad dobyli a zbořili. Od té doby je hrad pustý.

Přírodní rezervace Lopata je plná vzácné flóry. Kromě opravdu velkých a jistě starých dubů a lip tu díky čistému vzduchu roste i hodně druhů vzácných bylin. Najdeme tu třeba lilii zlatohlavou, lýkovec jedovatý, samorostlík klasnatý, oměj vlčí, jalovec obecný, jaterník podléšku, plicník temný nebo kokořík vonný. A skvěle se tu daří i houbám.

Spustit audio
autor: Pavel Halla