Producent Mucha: Současný český film si svoji identitu stále hledá. Přesah do zahraničí zatím nemá
Letošek se v Česku nese ve znamení Roku české hudby. Debatuje se o specificích národní hudby i o renomé českého umění ve světě. Existuje ale vedle národní hudby i národní film? Mají snímky české provenience jeden jednotící prvek? Filmový producent Kryštof Mucha ještě vysvětlí, co posiluje seriálovou tvorbu, i to, jak filmový průmysl mění umělá inteligence.
„Zásadní inspirací byla pro mnohé československá nová vlna. V současné chvíli ale asi nic takového není. Současný český film výrazný přesah do zahraničí nemá. Svoji identitu si třeba v rámci velkých filmových festivalů zatím hledá,“ říká v pořadu Jak to vidí… výkonný ředitel Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Kryštof Mucha.
Přesto o nás filmy našich tvůrců leccos říkají. „Mnozí se dnes velmi rádi vracejí k historickým a historizujícím tématům. Natáčejí se životopisné filmy, jako byl třeba Zátopek. Kolegy z nově přicházející generace to sice možná trochu dráždí, ale je to velmi důležité a žádané. Spousta současných tvůrců se tak snaží najít něco, co bude charakteristické jen pro nás.“
V české bublině
V tomto ohledu je podle Muchy zvláštní, že se zatím nepodařilo odvyprávět něco, co by fungovalo i pro mezinárodní publikum. „Možná je to stylem, jakým se tyto příběhy vyprávějí. Ale myslím si, že se to mění. Lidé, kteří to můžou ovlivnit, si tyto otázky kladou a tato témata otvírají.“
Čtěte také
Problematický přitom není pouze styl vyprávění, ale také hledání správných témat, která by reagovala na problémy nebo otázky současné doby. „V poslední době jsem neviděl žádný film, který by mě přesvědčil o tom, že dané téma tvůrce skutečně pálí. Do určité míry na to má velký vliv i FAMU, která je klíčovým místem pro výchovu nových tvůrců a která jako kdyby také hledala svoji identitu a prostor, jenž by jí maximálně vyhovoval. Pro český film je to tedy velmi složitá doba. Najít správná témata a správně je reflektovat se zatím moc nedaří,“ přiznává producent.
Podle něj za tím stojí i jistá uzavřenost českého prostoru. „Mám pocit, že současní čeští tvůrci nemají nakoukané filmy svých vrstevníků ve světě. Žijí tady ve svém uzavřeném světě, a proto je vždycky pěkné, když potkáte někoho, kdo opravdu do světa jezdí. Měli bychom být zkrátka více otevření a více se světem komunikovat.“
Trendy v zahraničí
Specifické způsoby vyprávění má totiž každá země. Jedno jednotící téma ale podle Muchy neexistuje. „Když ale člověk vypráví příběh, který je hluboký a pro něj důležitý a natolik zásadní, že je ochoten tomu věnovat tolik práce a času, tak to poznáte. Témata mohou být různá, může to být konflikt s přesahem politickým, ale můžou to být i velmi intimní malé věci, kde se nic moc velkého nevypráví, a přitom jde o hluboké lidské příběhy, o život samotný. Takové filmy ale u nás chybí.“
Najít správná témata a správně je reflektovat se zatím moc nedaří
Čeští tvůrci naopak podle Muchy rádi hledají složitější a komplikovanější témata. „Snaží se do toho vtáhnout něco, co má diváka fascinovat a zarážet, a přitom nic takového není potřeba. Tolik zdánlivě obyčejných příběhů kolem nás je zaznamenáníhodných. Jsou to zásadní témata. A když to někdo dokáže správně odvyprávět, je to radost,“ dodává filmový producent.
Související
-
Herečka Kateřina Marie Fialová k nové sci-fi Franta mimozemšťan: Hraju agentku CIA z Brna
„Chodím cvičit a běhám se psy. Jinak by mě lidi nesnesli. Pohyb mi pomáhá vybít přebytečnou energii a na zkouškách jsem snesitelnější,“ vysvětluje v Blízkých setkáních.
-
Postřižiny. Kultovní filmová komedie. Předobrazem správce byl Hrabalův nevlastní otec
Předlohou byla novela Bohumila Hrabala z roku 1961, která nabízí nostalgickou vzpomínku na prvorepublikovou idylku malého městečka a jeho pivovaru.
-
Filmová publicistka: Filmařské řemeslo v Česku je kvalitní. Proto k nám přicházejí zahraniční štáby
Hostem Zity Senkové je filmová publicistka Českého rozhlasu Kristina Roháčková. Jak si stojí český film? A proč je Česko přitažlivé pro zahraniční filmaře?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.