Prof. Zdeněk Zadák, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj Fakultní nemocnice Hradec Králové

27. leden 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zdeněk Zadák v Tandemu

Jan Rosák přivítal v Tandemu vedoucího Centra pro výzkum a vývoj a bývalého přednostu Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové prof. MUDr. Zdeňka Zadáka, CSc. Povídali si o věcech z jeho praxe a poreferoval, jaké jeho další životní osudy předznamenala kdysi dětská knížka Karneval plynů.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, vám všem, přeje Jan Rosák. Můj dnešní host je velkým odborníkem v interním lékařství. Jeho záběr je ovšem velice široký a také jeho zápisy do historie a úspěchu v oboru jsou ohromné. Tak například je autorem české nazojejunální sondy. Že nevíte o čem je řeč? No, taky jsem nevěděl a podíval jsem se do Internetu, který mi sdělil, že nazojejunální znamená týkající se nosu a jejuna. No, a je to. Takže to už byl nejvyšší čas nechat vysvětlení na mém hostovi. A tím je vedoucí Centra pro výzkum a vývoj Fakultní nemocnice v Hradci Králové profesor, doktor Zdeněk Zadák, kandidát věd. Pane profesore, dobrý den.

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Děkuji za pozvání.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Těch vašich funkcí je ještě mnohem víc, ale k těm se, doufám, v průběhu dnešního Tandemu dostaneme. Ale než se pustíme do povídání o vás a vašem oboru, dá se jednou větou to jazykolomné slovo jejuna vysvětlit?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Ano, je to část vlastně střeva, které začíná za dvanáctníkem, kde je takzvaná "trajcova" řasa, a to je hranice mezi vlastně žaludkem, následujícím jejunem a první kličkou tenkého střeva. A to je jejunu, to tenké střevo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vysvětlil jste to tak na hranici mé srozumitelnosti. My si radši necháme zahrát úvodní písničku a pak se pustíme spolu s profesorem Zadákem na dnešní projížďku Tandemu.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesto, že je dnes život profesora Zadáka spojen s Hradcem Králové, tak vy jste Jihočech vlastně, viďte původem?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Ano. Já jsem se narodil skutečně v srdci Šumavy, kousek od Prachatic, Zbytiny u Prachatic, kde tatínek byl nějaký čas poštmistrem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Poštmistrem. Takže jste byl syn poštmistra?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Ano, prosím.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bylo, to byla ale hodnost, to byla funkce, to byl někdo, viďte?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Na takové malé vesnici, nebo v malém místě, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a jaké byly vaše dětské touhy toho venkovského kluka z takové ...

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
No, my jsme se velmi rychle z toho, této oblasti přestěhovali do centra vzhledem ke změnám, které v pohraničí došly. A tatínek pak byl opět poštmistrem v malé poměrně vesnici Radenín u Tábora, což je tak 20 kilometrů od Tábora. Skutečně zapadlá vesnička. Takže já jsem vyrostl v přírodě, vyrostl jsem na vesnici a k přírodě a k vesnici vlastně odjakživa jsem měl blízký vztah, protože jsem byl pořád vlastně v lese nebo někde u vody a pozoroval jsem žáby a pulce a živá příroda mě vždycky velmi zajímala a tahla.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, pane profesore, já vám musím složit teď poklonu, protože přesto, že jsem si přečetl, že jste o 10 let starší než já, tak vypadáte o pár let mladší než já. To je asi tím, že se skvěle udržujete. Ale víte, já toho využiju trošku, čili můžu říct váš ročník narození?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
37. Já přesně vím, jaká literatura třeba provázela moje dětství. Ale co vy jste četl jako kluk?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
No, protože v té době té literatury tolik nebylo a já jsem měl jednu, jeden zlomový okamžik ve svém životě, a to ve svých 4 letech jsem těžce onemocněl, dostal jsem spálu, tam byla tehdy také epidemie záškrtu, kterou jsem prodělal v té době a po té spále jsem dostal, jak to někdy bývá, zánět ledvin, tak jsem celý rok vlastně proležel doma. A v těch 5 letech jsem se velice nudil a tak mě rodiče naučili po písmenkách číst a já pak v těch 5 letech jsem přečetl, co mi přišlo do ruky. A ten zlomový okamžik byl, že mě jeden náš přítel přinesl knížku, která se jmenovala Karneval plynů. Byla to taková pohádková knížka, kde prvky vystupují jako lidé, čili vodík jsou lehcí andílci, kteří se vznášejí, kyslík jsou děvčata kyslíky s širokejma sukničkama, které brání ultrafialovému záření, pronikání na zem ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak je dusík?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
... dusík byl starý holohlavý pán ryšavý, který se zajímal vědou, měl lulku a vlastně byl trošku takový staromódní ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je vidět, že to na vás zanechalo opravdu hluboké stopy, příznivé, protože si to všechno pamatujete.

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Vždycky se to nakonec jaksi obrazí v tom životě. Ta knížka mě tolik jaksi zajímala, že jsem ji přečetl několikrát a tam byly i různé chemické reakce. Že třeba jedna z těch kapitol těch povídek je, jak Sirovodík k štěstí přišel. To znamená, že sirovodík byl jako příčinou otrav a byl jako pořád podceňovanej a spíš jako škůdce. A ten byl tam znázorněn jako čert, to byla síra, který za ručičky držel dva vodíky a samozřejmě dělal neplechu po světě. A celou tou knížkou prochází jakoby vůdčí osobnost chemik, který si ho všimne a říká si, že teda by bylo možné ho nějak využít, tak ho využije pro chemické analýzy, že mění barvu různých sloučenin a on ho používá jako svůj vlastně chemický nástroj. Prostě jsou to krásné jaksi povídky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak takovouhle kliku měl profesor Zadák, když mu byly 4 roky.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Profesor, doktor Zdeněk Zadák, který je vedoucím Centra pro výzkum a vývoj Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Já jsem říkal, že ještě jsme zapomněli na některé vaše další funkce. To byst asi měl doplnit, aby kolegové třeba nebyli jaksi vám to nevyčítali. Viďte?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Ano, já vlastně od počátku vždycky jsem v první řadě klinik, vždycky mě jaksi zajímal osud pacientů, jejich léčba, diagnóza jako, skutečně detektivka u každého složitějšího pacienta. Takže dneska mohu říct, že při tom, když už jsem kliniku předal, tak vlastně pracuji stále aktivně a tak 50 % mé práce je pořád klinická práce, kde se soustřeďuji v mé metabolické a nutriční ambulanci složití pacienti, kteří někdy prošli řadou nemocnic a jsou těžko řešitelní, takže to je tak 50 % mé práce. A dalších 50 % mám tak rozděleno, že půl z toho, těch 25 % dělám skutečně teďka úplně v klidu vědu, výzkum a vybírám si ty nejzajímavější věci. A 25 % vlastně věnuji psaní, psaní knížek, myslím odborných publikacím do časopisů, přednášení.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane profesore, to vypadá, že vás to tak krásně naplňuje a navíc to říkáte s úsměvem, čili jste spokojen. Co se vám tak ve vašem oboru hodně líbí, co vás třeba zaujalo a co se vám naopak nelíbí a s čím nejste třeba moc spokojen?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
To, co se mně skutečně líbí a co mě zaujalo je, že ten, ta práce má smysl. Když i člověku, který třeba má onemocnění, které víme, že nemáme šanci ho vyléčit, ale zlepšíte tomu pacientovi kvalitu života, přinesete mu nějakou další perspektivu, aniž byste lhal, třeba u těžkého onemocnění prostě mu ale přece jenom dáte naději, že ještě je před ním část života, tak to je, bych řekl věc, která je k nezaplacení. Druhá věc je v tom výzkumu, že vždycky si najdu něco, co je užitečné. Ta nazojejunální sonda to byla jedna z takových prvních, ale dali jsme dohromady na mém pracovišti například roztoky pro umělou výživu do žíly aminoroztoky, aminokyseliny, které se ještě po mnoha letech pořád vyrábějí, dokonce v zahraničí. No, a to mě také naplňuje. Nemusí člověk dělat jenom věci, který jsou, prostě vytvářejí boom, ale prostě věci, které jsou užitečný, že vyvine něco, co pak zjistí, že se dál používá. To, co se mně teda nelíbí je, že náš život je teďka příliš spoután jaksi finančními a materiálními vlivy. Chcete dělat nějakou užitečnou věc a první otázka je: Co to vynese? Kolik se na tom vydělá? To se nedá dělat jenom takto. Kdybych spočet vlastně má dáti - dal, to, co bylo užitečné a to co doopravdy třeba přinese peníze, nevím, jak by se to srovnalo. Ale myslím si, že ten atribut a ten motiv, že člověk v první fázi se nezeptá, kolik to vynese, ale jak to bude užitečné, k čemu to bude. Možná, že si pamatujete třeba, já miluju Čapka, že si pamatujete třeba, jak v Krakatitu ten, ten inženýr Prokop po výbuchu té chemické továrny sedí s tím stařečkem a říká: Není třeba dělat jenom věci, které roztrhají svět, ale udělat něco malého, co lidem pomůže. To tam on vlastně na konci toho Krakatitu k tomu dochází.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a jeho hostem je dnes vedoucí Centra pro výzkum a vývoj Fakultní nemocnice v Hradci Králové profesor, doktor Zdeněk Zadák, kandidát věd. On je ovšem nejenom vedoucím tohoto centra, ale je členem nejrůznějších výborů, členem redakčních rad. Vzhledem k tomu, co máte za sebou, tak já se vůbec nedivím, že o vás je pořád zájem. Co vám teď dělá podstatu vaší práce? Který, který obor, které, které nemoci třeba se teď věnujete nejvíc?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
V první řadě já pořád si zachovávám punc a snažím se tak v té atomizované době dneska si nechávat punc všeobecně vzdělaného internisty. Protože to je ta jedna z těch věcí, která se mně nelíbí. Když přijde pacient do nemocnice, tak každý umí naprosto superspeciálně něco, to je správné, ten záběr medicíny je neuvěřitelně široký. Takže někdo je třeba specialistou jenom právě na to duodenum, na ten dvanáctník, druhý je specialistou na převodní systém srdeční a má toho až až a pak jako většinou má zkušenost je, že mně do té mé ambulance, kde, kam chodí hlavně pacienti s poruchami látkové přeměny a s rizikovými faktory například kardiovaskulárních chorob a podobně, přijde, přinese velkou náruč různých nálezů a přijde s otázkou: Pane profesore, co vlastně mně je? Já už jsem byl vyšetřen na deseti místech, dost, každý odborník má pocit, že zakončí to své vyšetření, že napíše nějaký lék, dostal jsem doporučeno 10 léků, ale co mně vlastně je? A co mám dělat? Říkal: Projdu všema gastroenterologicí, kardiologií a všemi obory, nakonec mě poslali ještě na psychiatrii a teďka vlastně já nevím, co mám vlastně dělat a co mám brát.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak si s tím vy poradíte?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
No, jako to je to, co dneska chybí, a to jest, vzdělání všeobecných internistů, všeobecně vzdělaných internistů typu třeba velmi vzdělaného primáře na okresní nemocnici, který přesně věděl, co má poslat do té Fakultní nemocnice, co udělá sám a dělal takovou tu integraci. Ve Spojených státech začali také tím, že jsou superspecializovaná pracoviště třeba jenom na konečník, na onemocnění konečníku a pak zjistili, že musí vychovávat také ty všeobecně vzdělané internisty, který vlastně si vezme od těch superspecialistů ty výsledky a udělá z toho závěr, co vlastně toho pacienta nejvíc ohrožuje, co je vedoucí. Každý pacient, když přijde, tak má těch obtíží více. Někdy je tam i polymorbidita, to znamená více nemocí najednou a každý z těch odborníků si myslí, že to jeho je to nejdůležitější. A to zdůrazňuje, že bez něj to nejde.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že nic proti tomu, když je někdo odborník na něco, jaksi ...

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Samozřejmě to bez toho nejde. Medicína dneska je takhle atomizovaná a ta cesta dopředu se nedá vlastně už tak, že každý bude polyhistor a bude znát celou medicínu, ale musí tam bejt někdo, kdo má i ten vše, vedle toho, že má třeba svou specializaci, to znamená mě zajímá výživa, poruchy látkové přeměny, onemocnění z toho vyplývající, ale pořád si musí udržovat jako široký záběr, čili jako přednosta kliniky, když jsem šel na vizitě, tak jsem musel říct, ano, všechny tyto nemoci tady jsou, ale o toho pacienta hraje ta smrt. V tomto bodě. A ten je nejdůležitější. To znamená ten integrující obor, naštěstí vnitřní lékařství jako obor zůstalo zachováno a dneska začíná prožívat renesanci.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, profesor doktor Zdeněk Zadák, kandidát věd, je člověk nepochybně veselé letory, protože, už když přišel do studia, tak se usmíval, usmívá se pořád. Já si myslím, že vaši pacienti musejí roztát úplně ve vaší ordinaci i když tam přijdou ve stresu, což je samozřejmě dobře. Ale teď to vezmeme trošičku obráceně, kdo dělá radost vám z našich komiků, humoristů a tvůrců humoru?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Je jich víc, abych někomu neukřivdil, protože třeba mám rád Horníčkův humor, ale takový humor, který vypadá na první pohled jakoby jednoduše, ale jde do velké hloubky, je vlastně humor Felixe Holzmanna, který prezentuje ve všech takových těch svých příhodách vždycky toho člověka, který jako má relativně omezený rozhled, většinou prostě není příliš jaksi mnohdy orientován v problému, ale ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkáte to velmi kulantně, ano ...

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
... ale je velmi, ano je velmi dominantní a při své dominanci prosazuje, že vždycky on má pravdu. A tím prostě karikuje jednu vlastnost, která je v té společnosti dosti často jaksi špatně vnímána. Protože vlastně nikdo nemůžeme znát všechno. Jestliže budu mluvit o něčem třeba s astronomem, tak se rád poučím, ale určitě ho nebudu já poučovat ve věcech, který, které pracuje. Čili Felix Holzmann je po této stránce mně velmi blízký proto, že právě se zabývá takovou tou nerovnováhou mezi rozhledem, prostě chápáním věcí a dominancí, kde prosazuje jenom svůj názor.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že teď jste se, pane profesore, projevil jako výborný diagnostik i humoru.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Profesor doktor Zdeněk Zadák kandidát věd, náš velký odborník v interním lékařství, je dnes hostem Tandemu. Já jsem si tady připravil taky jednu takovou otázku, která mě zajímá osobně. Já vím, že se tím zabýváte a proto jsem si říkal, to bude přesně člověk, který mi to vysvětlí. Proč je tak důležitý dostatek hořčíku v organismu? To já vím, že když sportuju, hraju tenis, dostávám křeče, tak si musím vzít magnesium. Proč je tak důležitý?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Já otázkou prostě minerálů obecně se zabývám velmi dlouhou dobu. Jednak otázkou potřeby minerálů, ale také třeba potřeby vitamínů a jiných a stopových prvků, třeba selenu, zinku a podobně v naší jaksi společnosti. Horčík hraje velmi jaksi důležitou roli, protože je jaksi spojen s naším fylogenetickým vývojem. Je to jeden z prvků, který do živých organismů vlastně vstupoval dávno a dávno v prehistorii, jako prvek, který má řadu jaksi funkcí z hlediska enzymů. Většina enzymů potřebuje pro svou aktivaci nebo pro svou funkci nějaký základní iont, například vápník, kalcium, nebo draslík, z toho je sestavena ta stavebnice života. A v té stavebnici života ten hořčík v zemské kůře jako velmi častý prvek vlastně hrál roli, že se tam uplatnil v těch enzymatických systémech, on je, teď to nechci počítat přesně, ale to je téměř stovka enzymů, od prostě kvasinek až po lidský organismus, stovka enzymů, kde je tím důležitým prvkem, který to spouští. To znamená, jeho deficit je pro nás jako velmi závažným, závažnou poruchou, závažným onemocněním. Takže z tohoto hlediska jako je ještě navíc handicapován tím, že se změnilo náš styl života. Například máme velké množství tuku v potravě, to znamená, když máme větší množství tuku v potravě, třeba z fast foodů, nebo kde je poměrně dost volného tuku, tak ten hořčík vytvoří mýdla a nevstřebává se. Protože vytvoří mýdla, odejde vlastně se stolicí. Za další, v potravě, jaksi která je pěstována jaksi třeba rostlinná potrava, má menší obsah hořčíku než v přirozeně jaksi stejných kultivarech, stejných rostlinách v volně žijících divoce v přírodě. Čili my jsme mimo to, člověk je stále pod jakýmsi psychickým stresem a tím, že ten hořčík je součástí a funkční součástí řady enzymů, které vlastně jsou pro nás důležité pro získávání energie a v každém orgánů je nějaký specifický systém, tak vlastně jeho nedostatek je příčinou mnoha a mnoha poruch, které mnohdy plují tiše pod ledem, aniž bychom věděli, jaksi jak je to způsobeno. Spousta lidí cestuje třeba v letadlech a když vstupuje na ty, na tu palubu toho letadla a je v nějaké skryté, latentním stavu, nedostatku hořčíku, tak pak se může jaksi ta porucha projevit křečemi ve svalech nebo podobně. A už přímo při takové té expozici, protože všechny tyhle ty prostě pohyby transatlantické a podobě, jsou vždycky spojeny s velkou zátěží na rovnováhu vody a minerálů. Čili hořčík je jistě jeden z podceňovaných minerálů. Každý se dívá, ano, draslík, nebo ano, vápník, tam už ta edukace dospěla do zcela do té populační sféry, ale o tom hořčíku stále zbývá ještě moc a moc poučovat populaci, aby věděla, kdy jeho nedostatky vznikají a jak je třeba ho doplňovat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď jste pro to udělal veliký kus práce, pane profesore. Já doufám, že vás profesor Zadák trošku vyděsil. Jestli ano, tak není třeba se úplně děsit, ale každopádně v příští písni, která teď bude následovat, přikousněte kousek hořčíku.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vedoucí Centra pro výzkum a vývoj Fakultní nemocnice Hradec Králové, profesor, doktor Zdeněk Zadák, kandidát věd, náš přední odborník v interním lékařství je hostem Tandemu. Pane profesore, byly někdy chvíle ve vašem oboru, kdy jste měl chuť třeba, jak se říká, hezky lidsky s tím seknout a dělat něco úplně jiného, kdy vám to nějak jaksi trošku už se zajídalo?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Tak v této mezní situaci, jako, že bych opustil medicínu a opustil práci, kterou skutečně bez jaksi nějakých emocí skutečně miluju a mám, bych řekl k ní vztah, to asi tak daleko nikdy nedošlo. Byl bych schopen asi to dělat kdekoliv, i třeba někde v Africe za velmi jaksi základních jaksi podmínek. Ale, že jsem byl někdy řádně otráven a že teda jako jsem uvažoval, zda to stojí za to, prostě se tak honit a přitom teda vlastně jenom odstraňovat překážky, to máte teda úplnou pravdu. To jsem určitě tyto situace prožíval a dokonce jsem je prožíval opakovaně. Já si myslím, že bez toho to nejde. Buď jako člověk, takový to je to anglicky, já hodně jsem strávil času v Británii a trochu jsem načichnul jaksi jejich mentalitou, určitě. A tam je takové prostě pravidlo, /anglický text/, prostě bez nějakého zisku vlastně člověk nikdy bez toho utrpení určitého nic nového nevytvoří. Takže tyto situace jsem určitě měl a bylo jich teda nepočítaně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si taky přečetl, že jste působil na Katedře válečného interního lékařství. Já jsem si nedokázal představit, jakým způsobem jsou jaksi lékaři tam připravováni na ty situace, které by mohly nastat ve válce. A byl jste někdy v takové situaci přímo ve válce?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
No, v takové přímo válečné ne, protože já jsem pak jako z té armády při nejbližší příležitosti vlastně odešel. Ono to mělo jako genezi trošku jinou. Vlastně se to celé vleklo tak, že když jsem ukončil střední školu, jsem chodil do školy na Baťově, protože tatínek pak byl poštmistrem v Sezimově Ústí a v té době tam vlastně byl podstatnou část doby pan prezident Beneš, takže pošta byla spojena, tehdy nebyly mobily a takové ty spojení, takže když byl pan prezident Beneš ve vile v Sezimově Ústí, tak tatínek musel spát na poště a já jako dítě jsem tam spal s ním, protože to bylo něco nového, měl tam takový starý automat, ano, protože tam se stalo, že najednou to cinknulo, bylo ty staré spojovací aparáty, spadnula klapka, tatínek zvednul telefon, řekl: Ano, Hrad volá vilu? Spojím. Vzal ty šňůry, dal ty šňůry, zatočil kličkou a pak spadla klapka znova, že jako to tatínek vzal sluchátko a řekl: Ano, Hrad a vila domluvily jste? Rozpojuji. A rozpojil je. No a protože měl tuhle tu funkci velmi blízkou vile, tak samozřejmě po těch změnách, které došly v těch 50. letech, rozhodně nebyl persona grata. Takže nakonec, nakonec skončil úplně u jiné práce a já když jsem skončil střední školu, tak za mnou přišli učitelé a řekli, že nemám šanci dostat se do Tábora na gymnázium, které bylo přeplněné a bylo takové hodně bych řekl zpolitizované. A nabídli mně, že bych se mohl jít vyučit horníkem, že hornictví je čestné zaměstnání a až se vyučím horníkem, že bych mohl vlastně pak jít na nějakou přípravku a jít na vysokou školu prostě báňskou a že ze mě může být báňský inženýr. Tak jsem 14 dní jsem poplakával doma, děti už chodily do školy, ale pak v Soběslavi bylo založeno nové gymnázium, které si sbíralo žáky a nemělo je naplněno. Tak řekli, no, tak ho tam vemem, sice není zrovna optimální z hlediska svého původu a všech atributů s tím spojených, no a to bylo mé štěstí. Pak teda jsem nastoupil do té školy a tam bylo řada profesorů, kteří měli stejné problémy. A to nemohu jaksi opomenout, abych se o nich nezmínil. Třeba matematik profesor Pekař, tak ten nás učil ještě i nám onikal, říkal: On šel k tabuli. A učil nás nádherným způsobem, měl obrovský rozhled, občas z matematiky přešel do vesmíru, vykládal nám o hvězdách, o Alfa centaurii a pak jako vždycky on třeba znal nazpaměť Lešetínského kováře, Ve stínu lípy, nebo Kosmické písně a občas při té matematice nám něco z toho řekl a v té situaci třeba říkal: Ono je to stále stejné, i ty žáby seděly v té kaluži, boulily ty oči do toho hlubokého vesmíru a říkali si, jsou-li tam žáby taky. Čili to byl jako hlavní pro mě velký na mě vliv měl pan profesor Svoboda, to byl biolog a chemik a ten mě táhl k mineralogii. A to je nádherný, to jsou božské tvary.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Profesor, doktor Zdeněk Zadák, kandidát věd je dnes hostem mého Tandemu. Povídáme si o nesmírně zajímavých věcech, jednak z jeho oboru, jednak z jeho života, ale v podstatě jsme ani jednou ještě nenarazili na vaše soukromí. Já se teď obávám, abyste se nelekl, jaksi nechci po vás samozřejmě žádné intimní věci, ale vím, že vaše paní je taky lékařka ...

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Ne, sestra. Moje paní je sestra, která už teda nepracuje ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano.

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
... dělala vrchní sestru na kožní klinice celou, téměř celou kariéru. Ale začínala jako instrumentářka na Neurochirurgické klinice u profesora Petra.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás při tom vašem bohatém životě tak, jak jste to vylíčil, tak posluchači si udělali asi hezký obrázek, že nemáte ani minutu volna, tak co vás ještě stačí těšit, bavit, jako koníček třeba?

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Je samozřejmě těch končíků je víc, pořád si se snažím udržovat si jaksi určitou kondici jízdou na kole a pořád mít nějakou aktivitu i jinou, než jenom medicínskou. To znamená, mít koníčky z hlediska třeba získávání určitých dat z jiných oblastí než je jenom medicína. Protože já mám takové pravidlo, jako řada mých kolegů už užívá v klidu penze a já mám pravidlo, že lepší je opotřebovat se, než zrezivět. Takže prostě myslím si, že dokud budu mít zájmy, jak teda prostě zájem v tom se pohybovat a, a hlavně jízdu na kole a ohromně rád od dětství jezdím na kole a samozřejmě i když jsem z vesnice, máme zahradu v Hradci kolem baráku, tak jako málo se na ní vyskytuji, protože vždycky to bylo to, co jsem na té vesnici doma musel dělat, takže jako mně to nikdy nebylo vzácné. To když přijde někdo z města, tak je to pro něj velká rada k srdci.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, vy to rád přenecháte někomu jinému ...

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Samozřejmě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... samozřejmě.

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
A jinak teda, pokud jde o to, má dcera tady má ambulanci speciální metabolickou také, v Karolíně Světlé, kde pracuje prostě a dělá v oblasti metabolismu, výživy, prostě jaksi v tom, v podobném oboru jako já.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak prosím, takže váš rod pokračuje v tom vašem oboru, což je samozřejmě dobře, nese dál tu, ten prapor. Já myslím, že dneska jste se dozvěděli hodně o oboru mého dnešního hosta profesora, doktora Zdeňka Zadáka, kandidáta věd a doufám, že vás to bavilo stejně jako mě a doufám, že i vy, pane profesore, jste se u nás na Tandemu pobavil.

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Mám z toho velmi hezký pocit a skutečně diskuse s vámi jako je zážitek.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to má radost. Moc děkuju a ať se daří. Na shledanou.

Zdeněk ZADÁK, profesor, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj, bývalý přednosta Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové
--------------------
Děkuji.




Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio