První dupačky mého vnuka byly slavistické, říká bývalý sparťanský útočník Horst Siegl

Odmala měl sen být jednou fotbalistou. Dostal se do Sparty pod taktovku Dušana Uhrina. Mezi nejdůležitější zápasy své kariéry řadí ten první ligový. „Potom se nezapomíná stý gól, ten jsem dal doma proti Olomouci, kdy jsme vyhráli 1:0. A pak ty pohárový – porazit takový týmy jako Barcelona nebo Marseille a ještě dát vítězný gól, na to vzpomínám rád.“

Konec kariéry

Od roku 1992 hrál za reprezentaci. Poslední gól vstřelil v roce 2006 v Mostu, ale s fotbalem neskončil. „Přišla nabídka ze Sparty, abych jim pomohl jako trenér. Musel jsem se rozhodnout v podstatě ze dne na den, jestli pokračovat dál v kariéře anebo jít na dráhu asistenta trenéra ve Spartě. A vrátit se na stadion, kde jsme měli úspěchy, převážilo. Tak jsem oznámil konec kariéry a přesunul jsem se na Spartu.“

Přiznává, že to bylo těžké, protože chtěl počet ligových gólů zakulatit na číslo 200. „Chyběla mi tak ještě jedna sezona. Ale už jsem měl roky a třeba bych se zranil. Se Spartou jsme pak měli úspěchy a jsem rád, že jsem se pod úspěch týmu také podepsal.“

Glosátor v televizi

Často ho zvou do televize jako fotbalového experta, aby komentoval zápasy. „Chodím glosovat Ligu mistrů, baví mě to. Snažím se být objektivní, a i když jsem hrál za Spartu, tak když výsledky nejsou, musím ji taky zkritizovat. V pořádku musí být hlavně fotbalový hantec a nebýt sprostý,“ glosuje v rozhovoru u Alex. „Ale rád bych se zase vrátil na ten trávník jako trenér. Chybí mi to.“

Generaci dnešních hráčů nechce srovnávat, protože dnes jsou jiné podmínky. „Fotbal se zrychlil, je víc soubojový. Ale vlastnosti jsou stejný, jen je to teď i víc sledovaný. Každá generace má své pro a proti. Ale myslím, že za nás byla trochu větší úcta a respekt k rozhodčím.“

Fanoušci by měli hráče podržet

O Horstovi Sieglovi se říkalo, že dával důležité góly a uměl to s fanoušky. „Tak to je v popisu útočníka. Chtěl jsem se s nima dělit o tu radost. Ale v roli trenéra jsem měl i negativní zkušenost. Když se nám nedařilo, tak po nás házeli i dlažební kostky a měli i kukly. A to máte strach. Fanouškové by při vás měli stát i v tom špatném, když se nedaří,“ myslí si fotbalový expert.

Už rok a půl je děda a řeší velké dilema. „Synova partnerka Terezka pracuje na Slavii a první dupačky mého vnuka byly slavistické. Je to takový rozkol. Nechávám tomu volný průběh, ale doufám, že ho přetáhnu na Spartu,“ směje se Horst.

Kromě trenérství si vyzkoušel i roli herce. Jak se mu hrálo v Ordinaci nebo Kameňáku? Proč je v dokumentu o Janu Kollerovi vykreslený jako záporák? Jak bral skutečnost, že nejel na Euro 96, i když se podílel na úspěchu v kvalifikaci? Poslechněte si v pořadu Alex a host.