Račí údolí je považováno za perlu uprostřed Rychlebských hor na Jesenicku

Přibližně sedm kilometrů dlouhé údolí Račího potoka se noří do masivu Rychlebských hor nedaleko města Javorníku na Jesenicku. Název pochází z německého pojmenování údolí Krebsgrundtall (německy „Krebs“ - rak). I tento německý název byl však zkomoleninou staršího původního názvu „Gereb“, což znamenalo propast.

Račí údolí ohraničují dlouhé severovýchodní svahy vrchu Koníček (851 metrů nad mořem) a Hraničního vrchu (760 metrů nad mořem). V dolní polovině údolí jsou svahy strmé a hluboké, místy připomínají skalnatý kaňon. Srázy jsou porostlé hustými lesy, s množstvím větších i menších skal vystupujících z lesní hrabanky.

Modrá turistická značka provede zájemce celým údolím|foto: Miroslav Kobza

Při vstupu do Račího údolí stojí několik domů a velká turistická chata se sportovním areálem, jsou tu i rybníky a několik rodin zde chová koně. A rovněž tu najdeme půvabnou secesní tančírnu, která nedávno prošla opravou a nyní slouží jako výstavní síň a kulturní stánek. Kromě ní stávalo dříve v Račím údolí přibližně pět výčepních či restauračních zařízení, a tak se není co divit, že dolní část lokality žila od přelomu 19. a 20. století bohatým společenským životem.

Čtěte také

Kolem Čertových kazatelen ke Spícímu nosorožci

Kousek za tančírnou vystupuje z lesa skalní útvar Čertových kazatelen, který se chlubí 13 metrů vysokou kolmou jižní stěnou. A svým tvarem skutečně připomíná kostelní kazatelnu. Je z ní úchvatný výhled na údolí a protější svahy.

Secesní tančírna naštěstí nepodlehla vandalům a zubu času a po opravě se opět skví v plné kráse|foto: Miroslav Kobza

Z protějšího svahu pak vyrůstá špičatá skála. Při pohledu ze strany v ní vnímavé oko může spatřit roh nosorožce a při troše fantazie i zbytek jeho hlavy. Ne nadarmo proto tato skála dostala jméno Spící nosorožec.

O něco výš se nachází opevnění Pustého zámku. O jeho historii nevíme nic a ani se z něj nic moc nezachovalo. To na ostrohu na protější straně Račího údolí je ze zbytků někdejšího hradu vidět mnohem více. Ovšem ani o zřícenině jménem Rychleby se skoro nic neví. Proto byla pojmenována až v novodobé historii podle pohoří, ve kterém stojí.

Zřícenina hradu Rychleby|foto: Miroslav Kobza

Nelze přesně určit, kdy byl hrad postaven. Někteří místní historikové kladli jeho počátky do 12. století. Podle stavební struktury lze však usuzovat, že počátky hradu spadají nejdříve do druhé poloviny 13. století. Zánik hradu je rovněž pouze hypotetický a bývá uváděn na přelomu 15. a 16. století.

Zříceninu Rychleby opravili nadšenci

Zříceninu hradu Rychleby opravili na počátku 20. století místní milovníci historie podle svých představ o vzhledu středověkých hradů. Zdi, patrné již jen v základech, podstatně zvýšili a místy do nich dosti libovolně zasadili okenní rámy nalezené v sutinách. Ke zbytkům vyhlídkové věže přistavěli kamenné schody. Podobně upravili i hlavní věž.

Spící nosorožec|foto: Miroslav Kobza

Při pracích bylo nalezeno velké množství předmětů, většina z nich se však ztratila. Ke zvláštnostem patří tzv. destičková zbroj ze 14. století, dále zde byly objeveny zámky, dveřní kování, podkovy, hroty k šípům i groš z doby Jana Lucemburského. Zbytky keramiky svědčí o tom, že hrad byl obýván ještě v 15. století.

Torzo bývalého věkovitého buku|foto: Miroslav Kobza

Pověst pak v souvislosti s hradem mluví o zeleném rytíři, který měl být vůdcem lapků sídlících na hradě. Když došla okolním pánům trpělivost a hrad dobyli, zelený rytíř prý zmizel. Ještě předtím však zaklel nevinou dívku, kterou na hradě věznil, aby mu byla po vůli, do podoby hada s klíčem v zubech. Dodnes čeká nešťastná panna na své vysvobození.

To může nastat každý rok o Květné neděli, kdy kněz čte pašije. V tu dobu se v ruinách hradu objeví had se zlatým klíčkem v tlamě. Klíčem je prý možné otevřít truhlu s nesmírným pokladem, který je ukrytý v podzemí. Získat klíč ale není jednoduché. Je třeba ho vlastními ústy odebrat hadovi z tlamy, a tak se stát bohatým - a zároveň zbavit dívku jejího prokletí.

Páteřním tokem celého údolí je Račí potok, pramenící v několika zdrojnicích pod vrcholy pohraničních hor. Vytváří nádherná zákoutí, umocněná skalními útvary netradičních tvarů. Ve své horní polovině se údolí znatelně rozšiřuje a je již poměrně mělké.

Cesta k Černému koutu|foto: Miroslav Kobza

Údolí je zakončeno sedlem mezi Černým vrchem a Koníčkem. Ve výšce 720 metrů nad mořem se nachází nádherný palouk jménem Černý kout. Právě tudy procházela kdysi kupecká stezka do dnešního Polska. Chata, která dnes slouží hlavně lovcům, byla ještě za První republiky útulnou i pro příslušníky finanční stráže, kteří zde střežili hranice.

Čtěte také