Radnice v Jilemnici má na věži opakovací bicí hodiny. Za den odbijí 1020krát
Podkrkonošské městečko Jilemnice je známé nejen svým zámkem, kostelem či Zvědavou uličkou, ale také radničními věžními hodinami. Na jejich v noci podsvícené ciferníky je vidět zdaleka. Ale i bez pohledu na ně víte každou čtvrthodinu, kolik právě udeřilo. Oproti běžným bicím hodinám mají totiž cimbál a také o nějaké to kolečko navíc.
Radnice s věží a hodinami k Jilemnici neodmyslitelně patří. A to i přes požáry, které město postihly. Třeba roku 1838 střecha radnice i s věžičkou a hodinami lehly popelem. Ale už roku 1842 se na radnici objevili nové bicí hodiny se dvěma ciferníky, které zhotovil jilemnický hodinářský mistr Josef Pochop.
Věžička byla tehdy uprostřed radniční střechy, ale roku 1851 se radnice rozšířila a malou věžičku nahradila velká 30 metrová věž, do které byl hodinový stroj přenesen. A přibyly ještě další dva ciferníky, aby bylo na hodiny vidět ze všech stran. Přestože už šlo o bicí hodiny, ještě nebyly opakovací.
Legendární opakovačky se z jilemnických hodin staly až v roce 1854. Postaral se o to tehdejší pokrokový purkmistr Dominik Jerie. Na protest proti oklešťování politických práv odstoupil z funkce, ale z lásky k městu pořídil opakovací stroj s velkým cimbálem.
Hodiny přežily i úder blesku do věže radnice roku 1877. „Opakovačkám“ ovšem nepřála válečná léta. Dva menší cimbály byly zrekvírovány a nahrazeny kolejnicemi, třetí se naštěstí nepodařilo sejmout. Nově odlité cimbály se na věž vrátily za první republiky. Současné skleněné ciferníky nahradily za okupace staré černé ciferníky se zlatým číselníkem a po válce se začalo používat vnitřní osvětlení hodin.
I bez pohledu na ciferník je poznat správný čas
Hodiny se musí každý den natáhnout. To znamená klikou zatočit na čtyřech válcích, každý z nich zvedá jedno závaží. Na první se natahuje hodinový stroj a na dalších třech jednotlivé bití věžních hodin. Jejich odbíjení je nejen krásné, ale i praktické. I bez pohledu na ciferník se dá určit správný čas.
Malý cimbál oznamuje počet čtvrtí, a hned po něm se ozve střední cimbál s počtem hodin. A pokud je celá, počet hodin zopakuje mohutným zvukem ještě velký cimbál. Za den se tak ozve z radničních hodin 1 020 úderů a nejvíc jich je samozřejmě v poledne a o půlnoci. Čtyři údery na malý cimbál, dvanáct na střední a dvanáct na velký cimbál.
Dlouhých 33 let se o jilemnické věžní hodiny staral Jaroslav Dovala. Původem Slovák, který v roce 1968 narukoval na vojenskou základní službu do Hradce Králové. Na Slovensko se už následně nevrátil, v Čechách se oženil a v 80. letech si postavil domek v Jilemnici, kde město zrovna shánělo šikovného hodináře.
Nyní se o jilemnické „opakovačky“ stará třetím rokem Petr Fišera, který stejně jako jeho předchůdce chodí občas poslouchat hodiny a spláchnout prach a pot do vinárny Pod Věží. Zvuková kulisa „opakovaček“ se stala jedním ze symbolů Jilemnice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
‚Jsme přesvědčeni, že na ně máme nárok.‘ Agrofert žaluje ministerstvo, stoplo mu dotace za 200 milionů
-
Drahé hodinky i přezdívka ‚bezdomovec‘. Ficův životní styl přiživuje nejasnosti ohledně jeho příjmů
-
Syrský lid teď nejvíce ze všeho potřebuje čas. Proces smíření potrvá dlouho, zdůrazňuje diplomat
-
Kalifornii pokryl růžový zpomalovač požárů. Ekologové varují před toxickými účinky směsi