Restaurátoři jsou mistry svého řemesla. A rádi každému poradí, jak vracet starým věcem nový život

27. listopad 2021 08:39

Ne každé muzeum má vlastní restaurátorskou dílnu. Krkonošské muzeum to štěstí má. Kdo přijde, tomu odborníci muzea Správy KRNAP i rádi poradí. A protože podzim je časem oprav, vydali jsme se za vůněmi a kouzlem proměny věcí i my.

Čtěte také

Vypadá to jako kormidlo. Ale je to lis a pod ním tisky a knihy. „Co poničila voda. Je to potrhané, takže to slepíme, srovnáme, vylisujeme a uložíme do sbírek," vysvětluje restaurátorka a konzervátorka Jana Skálová.

Jaký je rozdíl mezi restaurátorkou a konzervátorkou? „My jsme spíše konzervátoři a sbírky zachraňujeme. Aby zůstaly v dobrém stavu a přečkaly zase další roky. Restaurování je, když se věc už opravuje a doplňuje. A někdy se také restauruje, aby byla věc funkční."

Jdeme se podívat za Františkem Ničem do vedlejší dílny, který pracuje se dřevem. Je slyšet hoblík, pracuje se na nějaké kráse. „Je to secese, hodiny vysoké téměř 2,5 metru. Hlavní objem práce spočíval v dřevěném korpusu. protože ten byl opravdu už proschlý a rozpraskaný."

Čtěte také

Támhle jarmara a na ní mramorování, malby vázy s růžemi. Datace, rok 1826. Ta musela zažít nějaké ošklivé půdní či sklepní časy. „Když se najde, byť třeba i ulomený kousek nějaké římské lišty, tak se z toho vychází, aby restaurování bylo co nejautentičtější. Laik by to poznat neměl."

Chodí se k mistrům restaurátorům radit například chalupáři? „Chodí a máme z toho radost. Nedávno jsme otevřeli nový depozitář a máme tady konzervátorské dílny. Měli jsme tu i den otevřených dveří a po této exkurzi se k nám vracejí lidé a ptají se například, co udělat se starým textilem, papírem nebo nábytkem. My každému rádi poradíme," dodává Jana Skálová.

autoři: Eliška Pilařová , baj
Spustit audio

Související