Řezbářova galerie v Jiříkově připomíná, že Jeseníkům vládne mocný Děd Praděd

Počátek galerie sahá do dětství Jiřího Halouzky, kterého tehdy dědeček vedl k práci se dřevem. Po revoluci přesídlil z rodné Horky nad Moravou do Jiříkova, zapadlé vesnice v horách a začal budovat zdejší galerii. V té době se také setkal s papežem Janem Pavlem II. a na jeho popud začal tvořit největší betlém na světě. Dnes už má přes 250 figur včetně zvířat v životní velikosti.

Galerie se jmenuje Pradědova a jedním z prvních děl, které zde vzniklo, byla kopie zničeného obrazu z někdejší kamenné rozhledny na Pradědu. Obraz Pradědova říše zmizel v ruinách rozhledny, která v roce 1959 spadla, a tak se Jiří Halouzka rozhodl dílo obnovit.

Snad i díky tomu pak začala vznikat Pradědova říše na statku a v jeho okolí. Vévodí mu největší socha „vládce Jeseníků“ Děda Praděda u nás, která je 10,4 metru vysoká a váží 15 tun.

Peklo pro zlobivé děti

Pod ním najdete sochy různých pohádkových bytostí, včetně draků, které má Jiříkov ve svém znaku. Jeden z nich dokonce chrlí i oheň. Pro zlobivé děti je zde připraveno peklo, a pokud by se čerti chtěli rozutéct po kraji, ohlídají je andělé, kteří naštěstí umí i létat.

Tento kolotoč je primárně určen pro dospělé, zejména seniory|foto: Miroslav Kobza

Většina soch je návštěvníkům k dispozici nejen k prohlídce, ale také k omaku, a na některé se dokonce může poutník posadit a vyzkoušet, jaké to je sedět třeba na velbloudu. Proto je galerie vhodná i pro nevidomé návštěvníky a většina areálu je řešena tak, že se dá projet na vozíku.

Kromě soch a řezeb zde můžete obdivovat i živé tvory. Patří k nim například stádo daňků, pávi či chov výrů. V areálu je i malé arboretum a nově nechybí ani ekologická jezírka, postavená šetrným způsobem a zadržující dešťovou vodu.

Galerie, jejíž majitel je držitelem mnoha českých i světových rekordů a mnoha ocenění z celého světa, je otevřena 365 dní v roce. Většina areálu je zastřešena, takže si jej návštěvníci mohou projít i v horším počasí. A pokud mají štěstí, mohou spatřit i Jiřího Halouzku přímo při práci, což je skutečně nezapomenutelný pohled.