Rozvaliny Píčova statku dodnes vypovídají o životě na skalním ostrohu

Statek je poprvé zmiňován v polovině 16. století. Jeho slavná éra začala v roce 1716, kdy se do statku přiženil Jan Píč. Přinesl do statku nejen peníze, ale také cenné schopnosti. Píčovi byli jako statkáři známí a vážení po celém kraji a za jejich péče statek dosáhl největšího rozkvětu. Proslavil je chov koní a chovatelství a často je navštěvovala i hrabata z Mnichova Hradiště. Píčům patřilo území o rozloze 14,4 ha - pole, louky, lesy, ale také ovocné sady.

Ostatně ještě do počátku 90. let bylo možné pod rozvalinami statku obdivovat malou dřevěnou sušárnu ovoce – domeček, který připomínal perníkovou chaloupku. Bohužel ji někdo zapálil a tím navždy zničil poslední dochovanou část Píčova statku. Rodina Píčů totiž statek vlastnila více než 200 let až do komunistického převratu v roce 1948. Statek jim byl nakonec zabaven, vyrabován, rozebrán a ponechán napospas. Cenné pozemky náležející ke statku ale byly rozparcelovány a dále využívány. Komu by se v nové době ostatně chtělo žít těžký život velkostatkáře na statku umístěném na skalním ostrohu.

Původní chlév|foto: Markéta Vejvodová

Vstupní brána dodnes působí jako vstup do zámeckého areálu

Stačilo několik desetiletí a statek, který byl pro svou rozlohu i schopnosti majitelů ceněný po celém kraji, se ocitl v ruinách. Jeho rozvaliny ale dodnes vypovídají o mohutnosti i způsobu, jak se žilo na velkostatku postaveném na skále. Impozantně působí už samotná vstupní brána, která dává příchozímu pocit, že přišel do zámeckého areálu. Součástí vstupní brány jsou ruiny původně obytné části. Dochovaly se kamenné rozvaliny, dřevěná část bohužel shořela nebo byla rozebrána. Právě díky mohutnosti původních zdí postavených z velkých pískovcových kvádrů můžeme dodnes obdivovat alespoň zbytky tohoto kdysi významného stavení.

Z tohoto okénka kdysi statkářka vyhlížela statkáře, jak s koňmi stoupá po lesní příjezdové cestě|foto: Markéta Vejvodová

Čtěte také

Chlévy tu jsou tak staré, že pískovcové žlaby zvířata za několik staletí ošoupala

Impozantně působí zbytky kdysi hospodářských budov. V zadní části dodnes najdete chlév patrně pro statkářovy koně. U zdi jsou dva staré původní žlaby vydlabané do pískovcového kvádru. Žlaby tu jsou pravděpodobně od dob počátků statku a možná je už „vyženil“ Jan Píč počátkem 18. století. Přední strany žlabů byly za staletí, kdy se z nich napájela zvířata, tak ošoupané, že je bylo nutné opravit.

Žlaby, kde se od 16. století napájela zvířata|foto: Markéta Vejvodová

Právě žlaby tak vydávají svědectví o posledních opravách statku ve 20. století. Přední strany obou žlabů bylo nutné nastavit jednoduše cihlou a maltou. Právě na hospodářských budovách můžeme ze strany od skalního útesu dodnes vidět také původní omítku. Kdysi bývala bílá a dodnes můžeme obdivovat její tloušťku, má minimálně 5 cm. Ostatně dochovaná bílá omítka na hospodářských budovách sama o sobě vypovídá o dávné prosperitě Píčova statku.

Pískovcovou skálu mohli majitelé využít pro vydlabání prostorného sklepa

Těsně vedle hospodářských budov je ostrý skalní sráz. Kdysi právě tudy v hloubce asi 15 m procházela úzká příjezdová cesta. Vozit obilí do několik kilometrů vzdáleného mlýna jistě nebylo jednoduché. Při příjezdu bylo s koňským povozem nutné zdolat klikatou lesní cestu do prudkého kopce mezi skalními útesy. O to důležitější byly vlastní skladovací prostory.

Zadní část a chlév, kde kdysi stávali koně|foto: Markéta Vejvodová

Právě umístění na pískovcové skalnaté ostrožně umožnilo prvním majitelům vydlabat ve skále rozsáhlé sklepení. Dodnes přímo uprostřed areálu statku uvidíte vydlabané schodiště dolů do skály. Vchod musel být elegantní, i když se jednalo o sklep. Dávní majitelé u vchodu dokonce vytesali kolem dveří menší portál a ještě donedávna prý bylo možné ve sklepě najít zbytky starých zemědělských strojů. Pár metrů od schodiště najdete na povrchu vydlabaný průduch, který ve sklepě zajišťoval optimální vlhkost. Na cestě pod statkem je naopak stará studna, kterou bývalí majitelé rovněž ručně vydlabali do pískovcové skály. Dnes si podobnou těžkou práci bez těžkých strojů ani nedovedeme představit.

Čtěte také