Ručně a každý den. Hodinový stroj na kostelní věži v Pecce natahuje věžník

První písemná zmínka o původně zřejmě dřevěném kostelu sv. Bartoloměje v Pecce pochází z roku 1384. V roce 1603 ho nahradila kamenná stavba. Dnešní barokní podobu dali kostelu kartuziáni z Valdic v letech 1751 až 1753.

Kostel sv. Bartoloměje vznikl v duchu Dienzenhoferovy stavitelské školy. Patrné jsou vlivy končícího baroka a počínajícího klasicismu. Jméno stavitele chrámu ale není známo. Kostel byl zrestaurován v letech 1936 až 1939. V roce 2004 začala celková oprava svatostánku.

Kostel je řešen jako podélná jednolodní stavba s presbytářem na půdorysu obdélníku postaveného na šířku. Po stranách kostelní lodi jsou symetricky umístěny sakristie s oratořemi. Ze západního průčelí kostela vystupuje hranolovitá věž.

„Centrální vstup je pod věží. Hlavní oltář s točenými sloupy byl zhotoven pro původní kamenný kostel v roce 1680. Část vnitřního zařízení sem byla přenesena ze zrušeného kartuziánského kláštera ve Valdicích v roce 1782,“ přibližuje interiér barokní památky věžník Josef Nyč.

Vitrážová kostelní okna pocházejí z roku 1895 a znázorňují sv. Václava, sv. Ludmilu, sv. Aloise a sv. Filomenu. Nástropní malby vytvořil Václav Kramolín. V letním období je hlavní vchod otevřený pouze k nahlédnutí. Celý interiér si návštěvník může prohlédnout při koncertech, mších a dalších událostech, které poměrně často organizuje peckovská fara.

Barokní kostel sv. Bartoloměje je jednou z nejvýznamnějších památek v městyse Pecka|foto: Vladislava Wildová

Roku 1992 byly do kostelní věže zavěšeny dva nové zvony, pořízené ze sbírek místních občanů a přátel ze SRN. „Menšímu ze zvonů letos prasklo srdce. Teď se pořádá sbírka na nákup nového srdce,“ vysvětluje věžník, který je pyšný i na letitý hodinový stroj o jedno věžní patro výš. „Je to skvělá kovářská práce, kvalitní, zatím jsme s ním neměli žádné velké problémy. Samozřejmě je třeba ho pravidelně kontrolovat a promazávat,“ říká Josef Nyč.

Kryštof Harant v peckovské kostelní kryptě

S městysem Peckou se pojí jedna z nejtemnějších událostí českých dějin, a sice poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v roce 1621. Byl mezi nimi i šlechtic Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, pán na Pecce, který na několik let odešel do ústraní na svůj peckovský hrad. Tam se věnoval hudebnímu umění. Dodnes se spekuluje o tom, kde jsou uloženy ostatky této renesanční osobnosti.

„Zřejmě odpočívá v kryptě pod peckovským kostelem, ale jistotu nemáme. Sonda, která byla spuštěna do podzemí, ukázala, že v jedné z rakví je zelená látka. A ví se, že Kryštof Harant měl zelenou barvu v oblibě. Potvrdit nebo vyvrátit nám to ale může jen odborný průzkum,“ míní peckovský věžník.

„Při geofyzikálním průzkumu podzemních prostor kostela svatého Bartoloměje v roce 1998 byly objeveny tři podzemní hrobky. Pohřbeným jedincem v té třetí může být sám Kryštof Harant. Antropologicky je zcela prokazatelné setnutí hlavy v oblasti krčních obratlů, tedy způsob jeho smrti. Pro pohřbení pana Kryštofa v peckovském kostele svědčí i fakt, že v roce 1621 měla jeho manželka Anna Salomena ve vlastnictví pouze panství Pecku. Je proto pravděpodobné, že byl pohřbený právě tady, protože si to navíc za svého života přál,“ dodává k poslednímu výzkumu v kryptě jičínská archeoložka Eva Ulrychová.

Detail hodinového stroje z roku 1753|foto: Vladislava Wildová