S Gottem jsem si vykala do padesáti. Jitka Zelenková o zákulisí u šéfa i o křivdách v hudbě
Jitce Zelenkové se právem přezdívá dáma se sametovým hlasem. Na hudební scéně úspěšně působí přes padesát let. S Karlem Gottem si vykala až do svých padesátin. Jak dnes vnímá marketing v hudbě a proč nedá dopustit na kryokomoru a orosenou Plzeň?
Její cesta k hudbě nebyla přímočará, protože se původně zhlédla v lékařském prostředí. „Když mi bylo jedenáct, na škole v přírodě jsem dostala akutní kloubní revmatismus a zánět srdečního svalu. Odvezli mě do nemocnice a já, místo abych trpěla, jsem začala obdivovat lékaře a sestry. Ležela jsem tam šest neděl a učila jsem se znova chodit. Pak jsem si vzala do hlavy, že se tomuhle povolání musím věnovat. Dodnes pro mě jsou lékaři největší osobnosti.“
Vzhledem k tomu, že pocházela z umělecké rodiny a odmala hrála na klavír, cítila, že se jejím osudem nakonec stane zpěv. „Nejsem totiž studijní typ. Když máma nastoupila do Pražského filharmonického sboru, zůstala jsem u táty v Poděbradech a tam začala zpívat. Dělám to, co mě baví, a jakmile mě to přestane bavit a nějak naplňovat, tak skočím na něco jiného. Ve škole jsem nutila zpívat i spolužáky, hrála jsem jim třeba rock'n'roll a vybízela je ke zpěvu,“ směje se.
Jitka Zelenková
Proslavila se jako vokalistka po boku Karla Gotta, ale také jako sólová umělkyně s nezaměnitelným altem. Jejich písničky jako Zázemí, Ty mi smíš jen lhát, Mít svůj kout nebo Bez lásky láska není znají celé generace.
Jako první v Česku nazpívala legendární Haleluja od Leonarda Cohena.
Dodnes koncertuje s komorním triem i s velkými big bandy.
Po počátečních krůčcích nabrala její umělecká kariéra rychlý spád. „Byla jsem oslovená, abych natočila písničku do filmu Bylo čtvrt a bude půl, což je krásný film z roku 1968. A to byla už docela těžká jazzovka. Pak jsem jela na soutěž, na první celostátní festival amatérských zpěváků v Jihlavě. Tenkrát tam byla divadla malých forem, jako bylo Rokoko, Apollo, Semafor.“ V divadle Rokoko později získala angažmá.
Hudba tehdy a dnes
Rozdíly mezi tehdejším uměleckým světem a současným showbyznysem vnímá jako naprosto markantní. „Ty jsou tak obrovské. Je natolik jiná doba! Bohužel si nemyslím, že v rádiích se hrajou kvalitní věci a že se k lidem dostává dobrá hudba. Když v Americe řeknete ‚Sinatra‘, tak to zná i malé dítě, ale tady vám dítě sotva zazpívá ‚Pec nám spadla‘. Myslím, že je u nás špatná hudební výchova a hudební vedení.“
Zatímco dnes hraje klíčovou roli moderní technika a studiové úpravy, dříve musel interpret podat stoprocentní výkon hned na mikrofon. „Práce je naprosto jiná. Dneska lze udělat zpěváka z ne úplně talentovaného člověka, protože ta technika tomu pomůže, jsou různé dolaďovače. Dneska je nejdůležitější marketing a ten produkt co nejlépe prodat. Tenkrát bylo důležité, že musíte umět zpívat. A nejlepší bylo, když jste tu písničku zazpívali dobře celou v kuse, protože se stříhalo nůžkami.“
Po boku Karla Gotta
U Karla Gotta strávila 13 let jako vokalistka i jako sólistka. Vykali si až do jejích padesáti let. „Ono to není tak úplně špatný. Byl to pro mě přeci jenom pořád šéf. Já to s tím vykáním tak mám. Ale když mi bylo padesát a křtila jsem moje cédéčko, navrhla jsem mu tykání. Ale zpočátku mně to nešlo. Že jsem mu chvilku vykala, chvilku tykala.“
Když se ohlédne za svou kariérou, vybaví se jí i momenty, kdy musela o své umělecké vize tvrdě bojovat. „Ano, pamatuju si křivdy, kdy mě třeba nechtěli vydat první LP desku Zázemí a tvrdili mi, že jsou to samé pomalé věci a to se neprodá. Byl s tím hrozný problém.“
Podobné producentské zklamání zažila také u dalšího významného projektu, na který tehdy byla nesmírně hrdá. „Natočila jsem jako jedna z prvních swingovou desku standardů s big bandem a s velkými smyčci. Krásné texty, aranžmá, a najednou se rozhodlo, že se to nevydá. Ale pořád se učím si z toho nic nedělat.“
Kryokomora a studené pivo
Říká, že na hlas je nejlepší studené pivo a kryokomora. „Na prvním místě je ale dobře se vyspat. A já blbě spím, protože kvůli koncertům a zájezdům se někdy dostanu do postele v jedenáct, někdy ve tři ráno a někdy i v pět. Je to rozházený, a pak i celý spánkový režim. Musím spát sedm a půl hodiny. To když se povede, je to takový malý zázrak.“ Kromě spánku nedá dopustit na pivo. „Pomáhá mi studená orosená Plzeň před a po vystoupení. Krásně to ten krk zklidní.“
Kryokomoru ji kdysi poradili v hlasovém centru. „Je to senzační. Když mám před důležitým vystoupením, udělám si pár kúr. Účinek je téměř okamžitý. Nakřáplý, unavený hlas se vyhladí. Jak jsou hlasivky překrvené, tak se zase pěkně scvrknou. A obecně mi to dělá neuvěřitelnou euforii.“
Jak vzpomíná na angažmá v divadle Rokoko? Co vzkazuje lidem, kteří se bojí stárnout? Kterou zpěvačku z dnešní mladší generace poslouchá? Co si od Karla Gotta odnesla lidsky i pracovně? Poslechněte si v pořadu Osobnosti Česka s Oskarem Hesem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
