Sandra Silná: Vánoční zamyšlení. O protikladech, zklidnění i sdílení
Vánoční zamyšlení pro magazín Zelný rynk připravila farářka Církve československé husitské Sandra Silná.
Jakmile začne adventní doba, respektive ve chvíli, když se obchodníci usnesou, že advent už by měl začít, bez ohledu na to, jaké datum skutečně je v kalendáři a zda opravdu zbývají ty zhruba čtyři týdny do Slavnosti Narození Páně, zaplaví veřejný prostor a obchody množství zboží. Kolikrát má s Betlémským zázrakem, nebo chcete-li s oslavou zimního slunovratu, máloco společného. Připadá mi, že je rok od roku obtížnější zachytit podstatu Vánoc, vánoční atmosféru. Vnímat ji v tom všem přebujelém. Procházím v tomto čase brněnské kostely a chrámy, které mnohdy stojí na rušných obchodních ulicích. Pokorně a skromně. Stačí z pouličního mumraje překonat pár schodů, jedny dvoje dveře a ocitnete se v úplně jiném světě. Domy Boží, chrámy Páně jsou tiché a dost často také prázdné. U betlémských jesliček se netísní davy tak, jako nedaleko u stánků s občerstvením. Tady je takový klid, že lze s nadsázkou řečeno pomalu zaslechnout volka, jak spolu s oslíkem na seně spokojeně oddychují.
Přese všechen adventní ruch se ale zdá, že čím dál víc lidí vlastně v dnešní době touží po tom se zastavit, zažívat pokoj a mít klid. Paradoxně méně a méně se to možná daří. Jako kdybychom skutečně neuměli čekat, ba ani nechtěli. Vánoční trhy o dva týdny dříve. Zázraky na počkání, anebo ihned. Den po svátcích u kontejnerů vyhozené vánoční stromky. Protože přece rozbalením posledního dárku Vánoce skončily!
Kontrastem k této entropii může být leccos. Vybavují se mi idylické motivy z kreseb Josefa Lady. Rok co rok se objevují – pohlednicové obrázky, nezaměnitelné skicy z dávných časů a dětských vzpomínek, možná Vánoce, po kterých v skrytu duše tak trochu toužíme. Je jasné, že takové už nikdy nebudou, nejenom proto, že sníh nám ze zimy v 21. století kamsi zmizel. Josef Lada, ač si část jeho kreseb spojujeme s Vánoci naplněnými radostí a pokojem, přitom neměl lehký život. Od raného věku na jedno oko nevidoucí, maloval s absencí prostorového vidění. Jméno Josef zdědil po svém starším bratrovi, který coby půlroční zemřel na spálu. Zažil obě války, jedna z jeho dcer se nedožila ani dospělosti a tragicky odešla ještě během Ladova života. Přesto je v jeho obrazech něco, co dodnes promlouvá k mnoha lidem. Radost, pokoj. (...)
Celý fejeton Sandry Silné si poslechněte v přiloženém audiu po dobu čtyř týdnů od publikace.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
