Severočeským zámkem Duchcov vás provede samotný Giacomo Casanova
Není mnoho lidí, jejichž jméno se stalo obecně srozumitelným synonymem. Giacomo Casanova je ale zářným příkladem. Když o někom řekneme, že je „Casanova“, každý si vzpomene na slavného svůdce a ctitele žen.
Méně už se ví, že to byl mimořádně vzdělaný a inteligentní člověk, který procestoval Evropu křížem krážem. A pohyboval se nejen v budoárech dam, ale také na královských dvorech i ve špionážně-diplomatickém zákulisí.
Giacomo Casanova se narodil 2. dubna 1725 a jen matka je jistá – herečka Zanetta Farussi. O otci se vedou spory a spekulace, jméno sice má po herci Casanovovi, ale podle některých badatelů mohl být jeho pravým otcem někdo ze šlechtického rodu Grimani. A podobných mýtů je kolem Giacoma víc.
Vystudoval práva v Padově, dokonce prý uvažoval o kněžské dráze, ale jeho krev byla příliš neklidná. Cestoval po celé Itálii, pohyboval se v nejvyšších společenských kruzích. Spekuluje se o jeho tajných diplomaticko-špionážních posláních, ale přitom nezanedbával galantní dobrodružství. Při takovém způsobu života si ovšem nadělal řadu nepřátel a pocítil hněv mocných – pobyt v pověstných olověných kobkách benátských byl toho ukázkou.
Giacomovi se však podařilo uprchnout a začala jeho skutečná pouť Evropou – Paříž, královský dvůr v Londýně, Berlín, dvůr carevny Kateřiny Veliké v Moskvě, Polsko, Španělsko… Až po 18 letech se směl beztrestně vrátit i do Benátek. Jenže to by nesměl být Giacomo Casanova. Sepsal jedovatý pamflet, ve kterém zpochybnil legitimitu jednoho z členů rodiny Grimani a následovalo další a definitivní vypovězení z Benátek. V roce 1783 odjel do Vídně, kde se setkal s hrabětem Valdštejnem, který podlehl jeho šarmu a dobrodružným vyprávěním.
Pobyt Casanovy na Duchcově
Valdštejn odvezl Giacoma na zámek v Duchcově, ustanovil ho bibliotékářem a vyplácel mu slušnou apanáž. Pro světoběžníka Casanovova formátu to musel být drsný střet s provinční atmosférou. Připomeňme, že zámek tehdy sloužil jako hospodářské zázemí, na nádvoří prý pobíhala drůbež, pod okny bylo hnojiště – takže Giacomův povzdech, že končí svůj život na hnoji, nebyl až tak velkou básnickou nadsázkou.
Ke světlým chvilkám patřily návštěvy u šlechticů v okolí a bezpochyby i spisovatelská činnost. Na Duchcově se – kromě jiného – zrodily jeho nejznámější Paměti – Historie mého života, což je mimořádně cenný literárně pojatý dokument o životě ve druhé polovině 18. století.
V duchcovském zámeckém areálu mají po něm dokonce pojmenovanou galerii, ve které se střídají různé výstavy. V expozici přímo na zámku uvidíte interiéry, kde Casanova skutečně žil, opatrují tu dokonce křeslo, ve kterém zemřel. Když budete mít štěstí a čirou náhodou se při prohlídce otevřou tajné dveře, uvidíte Casanovu u psacího stolu. A výjimečně vás sám Giacomo provede zámkem.
A pokud byste ho chtěli vidět na vlastní oči co nejdřív, máte možnost. Už tuto sobotu - 7. června přijede v 18 hodin Giacomo Casanova v kočáře (a bezpochyby v doprovodu hraběnky Marie Anny) na zámecké nádvoří a zahájí letošní Casanovské slavnosti – tedy maraton zábavy se spoustou hudby, jarmarkem, historickým šermem, rytířskými turnaji na koních, kejklíři i divadlem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Vlivný státní úředník z kauzy Nagyová získal majetek za desítky milionů. Kde na něj vzal, není jasné
-
‚Ponurá situace.‘ Cizinci odjíždějí za očkováním do rodných zemí, v Česku je podle nich proces pomalý
-
O napojení domobranecké skupiny na ruské zpravodajské služby nemám pochybnosti, říká slovenský novinář Forró
-
Do škol se vrací děti. Desetitisíce jich ale zůstávají od vzdělání odříznutých