Sklízíme bylinky ze zahrádky
Kdy je nejlepší sklízet bylinky, ve kterém měsíci, denní době, za jakého počasí, které části rostlin, a jak s nimi pak naložit? Na tyto otázky Jolaně Novákové odpověděla Jarmila Skružná, kurátorka užitkových a hajních rostlin v botanické zahradě v Praze-Troji.
Bylinky, které používáme při přípravě pokrmů (mátu, saturejku, routu, rukolu, petrželku, pažitku a další), můžeme sklízet průběžně, nejlépe za sucha (po dešti nejsou čisté).
Zevšeobecnit pravidla pro sběr bylinek, léčivek nelze. Vždy musíme vědět, kterou bylinu sklízíme a kterou její část chceme sklidit a poté upotřebit.
Rostliny s obsahem silice této silice obsahují nejvíc těsně před rozkvětem (máta, levandule) – většinou to bývá v červenci. Proto je sklízíme v tomto období.
Kořeny obecně se sklízejí v předjaří nebo v podzimním termínu.
Routu nesklízejte na přímém slunci, zcitlivuje pokožku, může dojít k dermatózám.
Diviznu sklízíme dopoledne, protože po poledni už by byly květy odkvetlé.
Byliny, které chceme uchovat na dobu, kdy je nebude možné jednoduše nasbírat na zahrádce, můžeme nasušit (nať, list). Nesušte při příliš vysokých teplotách (ideální teplota při sušení je 30 až 40 °C. Na provzdušněné půdě, kde je stín, ale pozor, ať se tam moc nepráší.
Nasušené byliny bychom měli skladovat v prostředí bez škůdců, na temném suchém a teplém místě, v uzavřené tmavé sklenici. Lze použít i papírové nebo látkové sáčky.
Byliny můžeme také zamrazit – třeba v kostkách ledu (květy brutnáku nebo listy meduňky dají v létě nápojům zajímavou chuť i vzhled).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
