Sladkosti s tradicí. Lomnické suchary se na severu Čech vyrábějí už víc jak 200 let

12 fotografií

Lomnické suchary nejvíc proslavili Jínovi. Nebyli ale první ani jediní výrobci. Suchary začal péct již před rokem 1800 pekař Antonín Kynčl. Jeho domek s pekárnou stával na místě levého křídla dnešní radnice. Rodina díky sucharům natolik zbohatla, že se z Antonína Kynčla stal purkmistr, což byl tehdy nejvyšší představitel obce, dnes bychom řekli starosta.

Suchary se pekly takřka v každé chalupě, každá hospodyňka měla svůj recept. Počet těch, kteří pekli na kšeft, se ustálil na zhruba dvaceti. Kromě základních oříškových, mandlových a arašídových se pekly také suchary dietní, kakaové, vanilkové, vodové, dětské, dělnické a další. Z drobných výrobců jmenujme třeba Crhovi, Hůlkovi, Kovářovi, Jandovi, Noskovi, Pekárkovi a také Vinklářovi, kteří prý měli suchary nejchutnější. Z tohoto rodu pochází herec Josef Vinklář, který se narodil v nedalekých Jinolicích.

Lomnické suchary jsou spjaté především s již zmiňovanou rodinou Jínových. Právě oni proslavili značku Lomnické suchary po celé Evropě a i za mořem, v Americe. Podomácku začal Michal Jína s ženou Barborou péct trvanlivé suchary v domku čp. 184 v dnešní ulici Antala Staška. V roce 1810 si zaregistrovali první koncesovanou výrobu Lomnických sucharů.

Po horských vesnicích, jarmarcích a poutích začali suchary roznášet v krosnách, kde je vyrovnávali v dřevěných krabičkách. Na roznášku si později najímali takzvané nůšnice, tedy ženy, které roznášeli suchary ve svých rajónech, a dobroty tak začali získávat stále více zákazníků.

Dětské piškoty|foto:Jaroslav Hoření,Český rozhlas

Produkci sucharů znásobily technologické novinky

Ve výrobě Lomnických sucharů pokračovali i potomci Michala a Barbory Jínových. Už však nešlo o spolupráci, ale o konkurenci. Díky pečení sucharů se v Lomnici zaváděly technické novinky, které umožnily zásobovat celé Rakousko-Uhersko i další země Evropy. Byla to především strojní výroba zavedená v roce 1856. Později v Lomnici vznikly dva moderní pekařské závody.

V roce 1897 se do domu čp. 46 na hlavním lomnickém náměstí přestěhoval Antonín Jína, čímž položil základ k tovární výrobě. Vznikla zde na tehdejší dobu velká pekárna a dílna a postupem času přibyla druhá pec a dvě oplatkové pece. V roce 1901 zavedl Antonín Jína epochální novinku. Místo dřívím a uhlím začal přebudované pece vytápět naftou. Zdvojnásobil tím výrobu a zlepšil jakost pečiva. Šlo o novinku v celém tehdejším Rakousko-Uhersku.

Jeho příbuzný, ale zároveň konkurent Josef Jína postavil v Popelkách v roce 1907 jako první v Lomnici továrnu na suchary. O pět let později vybudoval první dvouetážovou pec u nás. Oba závody měly velmi rozmanitou produkci. Celkem šlo o 112 druhů zboží. Například máslové oplatky, trubičky, plněné oříškové dezerty, mandlové věnečky, modlitbičky, čajová pečiva, ale i bonbóny a orientální cukrovinky.

Po válce byly oba závody znárodněny a sloučeny do jedné firmy, které nesla názvy jako Lomnický průmysl sucharů nebo Čokoládovny LS. Začátkem 90. let minulého století firmu privatizovala francouzsko-švýcarská firma Nestlé – Danone a přes nadějný začátek postupně došlo k útlumu a v roce 2000 k úplnému ukončení výroby.

Vývěsní štít|foto:Jaroslav Hoření,Český rozhlas

Prapor Lomnických sucharů ale vlaje dál, zejména díky dvěma malým firmám. Tradiční druhy Lomnických sucharů vyrábí Ladislav Kodejška. A především kakaové suchary jsou specialitou Cukrárny u Marcely. Na sucharech si pochutnáte i v lomnickém muzeu.