Slovanský ostrov v Praze - místo, které byste před několika staletími hledali marně

A když zatoužíte po ještě lepším výhledu, seběhnete po schůdcích k Vltavě, půjčíte si šlapadlo a můžete obdivovat metropoli z vodní hladiny.

A to si představte, že Slovanský ostrov, o kterém je řeč a kde stojí budova paláce Žofín, ještě na počátku 17. století vůbec neexistoval. Vznikl postupnými nánosy půdy v 17. a 18. století. Skutečným ostrovem, 250 metrů dlouhým a 100 metrů širokým, se stal až po velké povodni v roce 1784. Byl zabezpečen nízkou hrází a mezi divoce rostoucí keře naši předci zasadili několik ovocných stromů.

Na konci 18. století ostrov vlastnil barvíř kůží Josef Ignác Saenger. A barvíři se sem pak z Nového Města přestěhovali se svým řemeslem, které přece jen trochu zavánělo. Po nich taky dostal ostrov svůj první název, říkalo se mu Barvířský neboli Barvířka.

Pohled z Karlova mostu, vlevo Národní divadlo, vpravo zelená střecha paláce Žofín|foto: Jolana Nováková

Z ostrova se stalo významné kulturní a společenské centrum

O několik let později získal ostrov sňatkem s vdovou po barvíři Saengerovi František Engel. Ten na něm zřídil kartounku. Podle nového majitele se ostrovu říkalo Engelův, nebo česky Andělův či Andělský ostrov. Do roku 1830 pak změnil majitele ještě několikrát. Okolo roku 1835 ostrov koupil mlynář Václav Novotný. Zavázal se vpustit na něj veřejnost a vytvořit jakési místo k odpočinku.

Mlynář Novotný se ale navíc rozhodl přeměnit ostrov na významné společenské a kulturní centrum Prahy. Tomu také odpovídaly plány ke stavbě tří nových zděných budov – restaurační budovy, lázní a obytného domu. Stavba byla ukončena v roce 1836. U příležitosti otevření se 30. května 1837 konal v hlavním sále slavnostní ples.

V roce 1840 navštívil Barvířský ostrov arcivévoda František Karel, otec pozdějšího císaře Františka Josefa I. Při této příležitosti požádal majitel, aby ostrov mohl být na památku návštěvy pojmenován podle arcivévodovy manželky - Žofínským ostrovem.

Palác Žofín v současnosti|foto: Agentura NKL Žofín

Zatím poslední jméno má ostrov podle Slovanského sjezdu

V roce 1848 se na Žofíně konal Slovanský sjezd. V upomínku na něj byl ostrov (zatím naposledy) úředně přejmenován na Slovanský, a to v roce 1925. V roce 1884 koupila celý ostrov i se Žofínem obec a v následujících dvou letech přebudovala stavbu do nynější podoby novorenesančního paláce s bohatě zdobenými interiéry reprezentativních sálů.

Žofínský sál se pak stal dějištěm koncertů, plesů a tanečních zábav. První samostatný koncert tady uspořádal Antonín Dvořák, návštěvníci Žofína vyslechli první souborné uvedení Smetanovy Mé vlasti. Žofínský sál byl svědkem úspěšných provedení skladeb Zdeňka Fibicha. Hostovali tu Hector Berlioz, Ferenc Liszt, Petr Iljič Čajkovskij či Richard Wagner. Na Žofíně debutoval český houslista a skladatel Jan Kubelík.