Smrdí fretky? Zeptali jsme se zkušené chovatelky
Křeček, morče, zakrslý králík, užovka, cvrček, slon… jste-li milovníky zvířat, jistě jste už od dětství chtěli doma chovat kdeco. Pokud právě teď váháte nad fretkou, tuším, která otázka vám vytane na mysli jako první. I já jsem nakrčila nos a zaběhla se zeptat Magdaleny Šlikové, předsedkyně Klubu chovatelů a příznivců těchto zvířátek, jestli fretky smrdí.
„I u morkého psa je pach výrazný, také fretky mají svůj pach,“ konstatuje paní Šliková. Pokud vás toto sdělení neodrazuje, bude vás ještě zajímat, jaké „bydliště“, co k jídlu a co pro zábavu byste pro fretku měli připravit, než ji dopravíte domů.
„Ideální je chovat fretku v kleci. Pokud ji máme na volno, v bytě na ni číhá hodně nebezpečí. Fretka je zvědavá, zvídavá, vleze všude, je schopná vlézt na okno a vylézt otevřenou ventilací ven. A protože fretky nemají odhad výšky, jsou schopné skočit třeba ze třetího patra. Následky bývají fatální.“
Pokud nejste doma, pobyt a pohyb fretky by měl být zabezpečený. Klec by měla být dostatečně velká, o rozměrech alespoň 100 x 80 x 50 centimetrů. „Klec musí být vybavená záchůdkem, na který se fretka naučí velmi rychle chodit, napáječkou, závěsnými hamaky (pelíšky) a miskou s granulemi. K těm musí mít přístup 24 hodin denně. Na rozdíl od psa není schopná se takzvaně přecpat. Fretky milují různé prolézačky, igelitové tašky, hračky. Ovšem musíme dávat pozor na hračky gumové, protože většina fretek má gumu moc ráda. Moc rády ji žvýkají a rozkousávají. Jsou schopné kousek gumy i sežrat, a to jim může ucpat střevo. I to může být fatální.“
Fretka je spáč, prospí klidně 20 hodin denně. Ale aspoň na dvě hodiny byste ji měli pouštět ven z klece a věnovat se jí, protože je to hodně kontaktní zvířátko.
Pořizují si lidi častěji kluky, nebo holky? „Já jsem vždycky měla samce. Protože samec po kastraci zmedvídkovatí, je takový mazlivější. Holky jsou neřízené střely, se samičkou se nenudíte. Ale se samcem vlastně taky ne,“ směje se Magdalena Šliková.
Poslechněte si reportáž v našem Hobby magazínu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
