Spisovatel Jaroslav Vrchlický čekal na múzy na skalnatém návrší nad Slatiňany

18. říjen 2017

Česko – země neznámá

Každé léto mezi roky 1890 a 1909 trávil spisovatel Jaroslav Vrchlický ve Slatiňanech v Pardubickém kraji svoje univerzitní prázdniny. Při dlouhých procházkách si oblíbil návrší nad třešňovým sadem, odkud je i dnes nádherný výhled do celého kraje.

Gotický sloup panny Marie stojí na nejvyšším místě návrší

Holá skaliska Vrchlického návrší pomalu ale jistě zarůstají

Jaroslav Vrchlický jezdil na letní byt do Slatiňan v letech 1890 až 1909

Kmeny uschlých stromů jsou v sadu úmyslně ponechávány, žije v nich vzácný brouk páchník hnědý

Možná na této lavičce sedával spisovatel Jaroslav Vrchlický

Návrší Vrchlického i třešňový sad jsou oblíbená výletní místa

Třešňovka je nejkrásnější, když kvete, ale nejoblíbenější, když plodí

Třešňový sad je stále doplňován mladými stromky

Ze Slatiňan vede na Vrchlického návrší naučná stezka

Návrší bylo po básníkovi pojmenováno 2. května 1926, kdy mu byla na skalách odhalena pamětní deska. Čtenářská beseda oslovila sochaře Otakara Španiela, aby vytvořil reliéfní desku s portrétem v životní velikosti.

Vrchlického návrší nad Slatiňany je oblíbeným výletním místem i parkem, kam se chodí ze Slatiňan jen tak na procházku. Z centra vede vzhůru romantická stezka přes most u Podskály, která pak prochází jablečnými sady, až se dostane mezi stromy třešní a ohrady pro koně. Nedaleké hřebčíny totiž využívají louky nad městem k pasení koní.

V červnu se chodí na třešně

Procházka třešňovkou je nejkrásnější v dubnu, kdy stromy kvetou a včely bzučí návštěvníkům nad hlavami. Nejoblíbenější je ale sad v červnu a červenci, kdy třešně zrají. Park je v otevřeném prostoru a lidé si můžou natrhat třešní, kolik se jim zlíbí.

Třešňovka je nejkrásnější, když kvete, ale nejoblíbenější, když plodí|foto: Šárka Kuchtová

V třešňovce ale nejsou všechny stromy stejně staré, sad býval průběžně omlazován přirozeným náletem i výsadbou. Nerostou tu dokonce ani čistě jenom třešně, najdete zde i višně, jabloně, hrušně a také duby, lípy a javory. Třešně ovšem tvoří polovinu všech stromů.

Poslední omlazovací projekt spolufinancovala Evropská unie. Kromě výsadby nových stromů, byly pokáceny akáty a dřeviny, které se do sadu druhově nehodily. Louky byly zbaveny ostružníků a obnovou prošly i trávníky, aby se udržela jejich bylinná rozmanitost. V třešňovce zůstávají torza uschlých stromů. Jsou totiž domovem vzácného brouka páchníka hnědého, který je v okolí těchto starých stromů skutečně cítit.

Kamenná lavička pod mariánským sloupem

Na skalnatém vršku stojí gotický sloup Panny Marie. Nechala ho zde postavit kněžna Gabriela Auerspergová, která se v těchto místech ráda procházela. Sama načrtla skici sloupu a v září 1852 položila i jeho základní kámen.

Možná na této lavičce sedával spisovatel Jaroslav Vrchlický|foto: Šárka Kuchtová

Ke skalnatému návrší nad Slatiňany se váže i jedna pověst. Za nevolnického povstání v roce 1775 měli v těchto místech nespokojení sedláci zastavit kočár kněžny Vilemíny Auerspergové. Kněžna vystoupila z kočáru a se sedláky vyjednávala, oni ale trvali na svých požadavcích, hlasitě se dožadujíc svobody, a kněžnu chtěli vzít jako rukojmí. Nečekaně ale z davu vystoupil stařík a kněžny se zastal. Připomněl rozzuřeným rebelantům všechna dobrodiní, která pro své poddané vykonala. Dav se uklidnil a kněžnu propustil.

I tato událost pravděpodobně inspirovala kněžnu Gabrielu o 70 let později k vytvoření mariánského sloupu na návrší nad Slatiňany. Na kamenné lavičce s výhledem do kraje si není těžké představit, že tam s vámi sedí Jaroslav Vrchlický a čte vám ze své poslední sbírky. A plive přitom pecky. Protože i on chodil do třešňové aleje na srdcovky.