Stanice Horní Lipová ukrývá muzeum slezského Semmeringu i tajemství Aloise Nebela

Jesenicko bylo od slezské války roku 1742, kdy došlo k odtržení dnešní polské části Slezska od rakouského území, krajem odříznutým od zbytku monarchie hradbou hor. Ve čtyřicátých letech 19. století byly sice vybudovány první silnice do této oblasti, jejich kvalita však nebyla valná.

K požadavkům na lepší spojení nejen do vnitrozemí, ale i na sever a na Opavsko, se brzy připojily místní firmy, které v té době vzkvétaly. Podle návrhu místních kapitánů průmyslu měla dráha vést z Hanušovic do Jeseníku a dále přes Černou Vodu do Hukovic. Později byl návrh upraven na vedení trasy z Hanušovic přes Jeseník do dnešních polských Glucholaz, odkud by se dalo peážním provozem vrátit na rakouské území a pokračovat do Krnova a Opavy, nebo zamířit přímo na sever do Nysy.

V září 1883 začalo trasování, které probíhalo ve velmi obtížných podmínkách. V březnu 1885 obdržela Společnost lokální dráhy koncesi pro stavbu a provoz této železnice.

Bílý Potok byl domovskou stanicí Aloise Nebela. Díky fandům se tak dnes jmenuje i Horní Lipová|foto: Miroslav Kobza

Nejobtížnější překážku představovala pro stavbaře mohutná hradba Jeseníků a Rychlebských hor na pomezí Moravy a Slezska. K jejímu překonání byl zvolen průjezd průsmykem Ramzovského sedla, kde ležel nejvýše položený bod (760 m. n. m.) moravských i slezských drah. Dodnes má zdejší zastávka statut nejvýše položené rychlíkové železniční stanice u nás.

Stoupání a klesání působilo vlakům problémy

To ovlivnilo spádové poměry. Například mezi Brannou a Ostružnou překonávají vlaky stoupání až 27 promile, mezi Horní Lipovou a Ramzovou 25 promile. Náročné přírodní podmínky také vedly k netypickému vedení tratě množstvím oblouků, z nichž některé připomínají světoznámou alpskou trať z Vídně přes průsmyk Semmering (985 m. n. m.) do Grätzu. I proto se železnici brzy začalo říkat Slezský Semmering.

Trať přivítala první cestující v roce 1888 a brzy se ukázalo, že kromě stoupání a zákrut bude zdejší dopravu ovlivňovat také počasí. Podzimní deště spolu s padajícím listím dělaly vrásky na čele strojvůdců, kteří nemohli prudká stoupání vyjet či prudká klesání včas dobrzdit.

Stejná situace byla v zimě, kdy přívaly sněhu občas způsobily uvíznutí vlaku na trase nebo jeho návrat do nejbližší stanice poté, co se marně snažil bez přípřeže vyjet na nejvyšší místa železnice. I tyto příběhy dělaly z trati, která navíc nabízela nádhernou vyhlídkovou cestu jesenickou krajinou, přitažlivé místo pro železniční nadšence z celé republiky.

Pult ovládání místa nedaleko Horní Lipové odkudy vychází vlečka do kamenolomu|foto: Miroslav Kobza

Částečně i díky nim vzniklo na sklonku 90. let ve stanici Horní Lipová na bývalém hradle muzeum Slezského Semmeringu. Představuje nejen množství dokumentárních fotografií z historie dráhy, ale také dokumenty a artefakty, které jsou s jejím provozem spojeny.

K popularitě stanice přispělo i uvedení kultovního komiksového filmu Alois Nebel v roce 2011, jehož hlavní postavou je stejnojmenný výpravčí, sloužící na fiktivní stanici Bílý Potok. Ta je milovníky filmu situována právě na nádraží v Horní Lipové a dodnes ji zde připomíná cedule připomínající název filmové stanice Bílý Potok.