Staré Hamry v Beskydech tvoří neuvěřitelných 55 horských osad rozesetých na svazích

Samčanka, Javořinka, Grúň, Řečice, Němčanka. Názvy trochu drsné a trochu něžné. Stejně jako zdejší příroda a zdejší lidé. Rozloha Starých Hamer přitom rozhodně vzbuzuje respekt: 8 345 hektarů. Na jedné straně začíná její území na vrcholcích Lysé hory a Smrku, na straně druhé končí na Bílém kříži na pomezí se Slovenskem. Většina území je pokryta lesy, vždyť Staré Hamry leží v srdci Moravskoslezských Beskyd. Trvale zde žije asi jen pět set obyvatel. Většina osad a samot je pak rájem chatařů a turistů.

První zmínky o obci najdeme v nejstarší dochované gruntovní knize. Zmiňuje se tam mimo jiné, že v roce 1638 zde nechal hrabě Oppersdorf postavit jeden železný hamr. Ten byl poháněný vodou. Vznikly tak vlastně úplně první železárny na frýdeckém panství, do kterých byla ruda dodávána z nedalekých Malenovic. Když pak začaly vznikat další hamry i v okolních obcích, dostaly tyto přívlastek Staré.

Kostel sv. Jindřicha|foto: Romana Kubicová

V 60. letech 20. století výrazně proměnila tvář této slezsko-moravské vesnice stavba vodní nádrže Šance. Bylo zaplaveno malebné údolí řeky Ostravice, kde bylo správní centrum Starých Hamer a kudy vedla železniční trať na Bílou. Centrum bylo pak vybudováno nové, na osadě Samčanka. Ovšem na supící vlak už místní mohou jen vzpomínat.

Staré Hamry jsou známy i díky básni Petra Bezruče Maryčka Magdonova. A ačkoli tragický příběh chudé dívky se prý odehrál jinde, Bezruč jej zasadil právě na Staré Hamry. Jako vášnivý turista to tam měl velice rád. Z iniciativy místních Sokolů byl v srpnu roku 1933 při hřbitovní zdi poblíž kostela sv. Jindřicha odhalen kamenný pomník Maryčky Magdonové. Vytvořil jej sochař Augustin Handzel. A na dřevěné tabulce, která stojí vedle, můžete číst, že „v osudu nikdy nežijící Maryčky Magdonové je ztělesněno utrpení lidu.“