Státní opera v Praze je jednou ze scén Národního divadla. Nabízí velkorysý divadelní prostor
Státní opera v Praze je stánkem umění s bohatou historií. Nové divadlo si nechala na sklonku 80. let 19. století postavit pražská německá obec. Byla to nejen reakce na otevření českého Národního divadla. Důvodem bylo i to, že dosavadní německá scéna, tedy Stavovské divadlo, nárokům divadelníků už nepostačovala.
Novorenesanční budova s neorokokovým interiérem koncipovaná podle plánů vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera sice nepředstihla Národní divadlo co do uměleckého výrazu, zato však přinesla Praze jevištními parametry a kapacitou hlediště nejvelkorysejší divadelní prostor, který si svoje prvenství podržel dodnes.
Rozhodující význam pro směřování Nového německého divadla slavnostně otevřeného roku 1888 měl jeho první ředitel, bývalý barytonista Vídeňské dvorní opery a osobní přítel Richarda Wagnera, Angelo Neumann. Divadlo vedl téměř čtvrt století až do své smrti v roce 1910. Díky neochvějné vůli, pracovitosti i vrozenému divadelnímu instinktu se mu podařilo přiblížit pražskou německou scénu evropské úrovni. Na jevišti se díky němu vystřídala plejáda pěveckých hvězd, mimo jiných proslulý tenorista Enrico Caruso.
Smetanovo divadlo
Po Neumannově smrti divadlo fungovalo dál, ale klesající návštěvnost a s tím spojené finanční těžkosti vedly Německý divadelní spolek provozující divadlo k rozhodnutí ukončit v září 1938 jeho činnost. Divadlo zaniklo těsně před druhou světovou válkou. Během ní se pak v budově střídaly různé hostující soubory. V květnu 1945 se o divadlo přihlásila skupina avantgardních umělců, kteří zde ale působili jen tři roky. Nadějný rozlet mladého kolektivu byl roku 1949 ukončen. Na popud ministra školství a národní osvěty Zdeňka Nejedlého se budova coby Smetanovo divadlo připojila do svazku Národního divadla.
Jevištní dispozice nadále předurčovaly tuto scénu k provádění velkého světového operního repertoáru, významnější úlohu než kdykoliv předtím zastával balet. V letech 1967 až 1973 prošla divadelní budova poprvé od svého vzniku generální rekonstrukcí. V celé této éře až do roku 1991 navštívila divadlo záviděníhodná řada zahraničních souborů, které téměř každoročně obohacovaly program festivalu Pražské jaro.
Státní opera Praha
Prvního dubna 1992 se na divadelní vývěsce k večernímu představení Verdiho opery Othello poprvé objevilo nové záhlaví, Státní opera Praha. Hlavní město tak znovu získalo dvě konkurenční operní scény. Státní opera Praha otevřela cestu světovému trendu uvádění oper v originálních jazycích a jako první v republice začala využívat při představeních titulkovací zařízení.
I přesto, že se fasáda i interiér divadla pravidelně opravovaly, konstatovali odborníci špatný stav historické budovy a její opravu za neodkladnou. Z důvodu efektivnějšího využití uměleckého a ekonomického potenciálu obou pražských operních scén a za účelem snížení nákladů na jejich samostatný provoz byla nakonec Státní opera Praha usnesením vlády opět spojena s Národním divadlem. Zároveň bylo rozhodnuto o generální rekonstrukci.
Od 1. ledna 2012 nese budova název Státní opera a po rekonstrukci, která proběhla mezi lety 2016 a 2020, se Státní opera v plné kráse opět otevřela návštěvníkům.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
